Doufám, že se vám tu bude líbit, naleznete kousek mě a třeba si i kousek odnesete. ( více v rubrikách )

Proč nemám ráda léto?

Včera v 11:48 | Nikol |  Kousky z mého života
Když občas příjde řeč na oblíbené roční období, říkávám vždycky, že pro mě je to zima. Obratem se mě lidi ptají: "A co léto?". Na to odpovídám, že léto ráda nemám. Né, že bych ho přímo nesnášela, ale nemám ho zkrátka v lásce. Okamžitě přichází otázky, jako: "Proč?","Co se ti na létě nelíbí?","Vždyt' je teplo a sluníčko!","Můžeš se koupat a jezdit na výlety!". Klidně bych jim mohla půl hodiny vysvětlovat, že pro mě znamená léto něco jiného, ale je to ztráta času. Radši to totiž ted'ka vysvětlím vám. :D Ne dobře, musím říct, že je druhá polovina srpna a já mám chut' skládat ódy na podzim, jak už mě to léto štve. Takže se z toho potřebuji logicky vypsat, předem se omlouvám.

Probouzím se ze sna, ale není to budík, co mě budí. Ostré ranní sluneční paprsky mě vyloženě "kopají do obličeje" a řvou na mě: "Vstávej!". Tudíž se ani jeden den pořádně nevyspím. Máme totiž okno natočené na takovou stranu, že tam každé ráno paří. Tak to tedy vzdávám a vstávám. Podívám se z okna a vidím oblohu, na které není ani mráček. Podívám se na počasí a vidím, že má být 35°C. Znechuceně se odebírám do koupelny.
Abych vysvětlila, proč mě vyhlídka na třicetipeti-stupňové vedro nenadchne, pracuji v kiosku u vodní nádrže. Ikdyž si obleču jen nejkratší crop top a šortky, stejně se škvařím ve vlastní št'ávě. Kilometrová nekončící fronta u okýnka mi na náladě moc nepřidává. Po chvilce pocení mě začíná škrábat celé tělo a kdybych si měla náhodou možnost sednout jen na chvilku na židli, tak se z ní už nikdy neodlepím. V takové dny jsou lidi schopní být nastoupení už v 9 hodin ráno a koupat se. "To jako vážně někdo vstává v 8, aby se už v 9 mohl koupat v přehradě?"...je naše typická ranní hláška. O tom, že práce v kiosku je jedna z nejnevděčnějších psát nebudu, o tom klidně jindy, někdy v prosinci. :D
Ale už se dostáváme k tomu, že v tomto summer jobu trávím téměř každý letní den, takže se mi nestane, že bych se jela někam koupat, nebo opalovat, nebo na výlet do zoo, nebo kamkoliv jinam. Dovolenou mám taky naplánovanou až na září, abych náhodou neměla míň hodin a měl kdo být v práci, pakárna. Když už se doplazím domů, ještě bych si ráda zacvičila, ale v takovém vedru už po 15 minutách cvičení nevím, jestli cvičím cardio, nebo dělám aquaaerobik. Potom je tu taky hmyz, úžehy, úpaly, summer body a takové ty nepříjemné věci. :D
Každopádně po létě přichází podzim a spoustu skvělých věcí s ním. Hned v září příjde moje dovolená, kolotoče, ochladí se a pokud to dobře výjde, tak po několika letech příjde počasí na legíny a mikinu. V říjnu je tu burčákový pochod, plesy, Halloween, příroda se začíná barvit. V listopadu mám svátek a všude kolem jsou přípravy na vánoční čas, což miluji. V restauraci (práce číslo dvě) začínají vánoční večírky, takže je spousta práce a taky spousta dýšek. Když ráno vstávám a kontroluji počasí, bývám nadšená. Obleču si legíny, tričko a svoje oblíbené maxi svetry. Pomalu je tu čas punčů, káviček a čajů. A Prosinec? O tom už se asi rozepisovat nemusím...to je čas Vánoc, lásky a času stráveného s rodinou.

Tohle jsou kolem a kolem důvody, proč je pro mě léto jen taková přestávka na vydělávání peněz. A až se mě bude někdo zase ptát, odkážu ho na tento článek. :D A jak to máte s ročními obdobími vy?

 

Nový přírůstek do rodiny

Pondělí v 8:10 | Nikol |  Kousky z mého života
Naše nejblížší rodina je hodně malá, ale jedna část, která jí nikdy nechyběla, byl pejsek. Od mého narození, u nás vždycky nějaký byl.Naše rodina...no jsme prostě pejskaři. Po smrti Scarlettky (bullteriérka) jsme ale žádného neměli, protože nás to všechny vzalo a trvalo nám, uvažovat o dalším pejskovi. Tedy spíš mamce. Já a sestra jsme věděly, že bez psa to u nás nejde.
Dlouho jsme to nechávaly být, až jsme si jednou z ničeho nic řekly, že jdeme hledat. Začaly jsme prohledávat všechny možné stránky, kde můžete koupit a nebo zachránit pejska. Tohle šílenství trvalo taky tak čtvrt roku, než se nám podařilo najít právě tento vrh štěňátek z Lipníku nad Bečvou.

Zamilovaly jsme se do hnědobílé holčičky, tak jsme zaplatily zálohu a čekaly. Měly jsme už i vybrané jméno, když nám majitelka oznámila, že je to bohužel nejagresivnější štěně z vrhu. To jsme vzít nemohly, jelikož nechcete mít doma agresivní bojové plemeno. Navíc máme doma tříletého synovce, takže rozhodnutí bylo jasné. Majitelce tedy zbyli ještě dva bílo-černí chlapečci. Jednoho dne jsme se tedy vydaly do Lipníku, podívat se na ně.

Poznaly jsme maminku štěňat (hnědobílá stafordka) a tátu (naprosto nádherný křížený pitbull s dalmatinem). U mě byl Teo jasná volba, hned když si tam naštrádoval jako pán světa a potom okamžitě vytuhnul v té nejvtipnější poloze, co jsem zatím viděla. Sice jsme ještě dlouho přemýšlely, jestli ho opravdu vezmeme domů, ale nakonec jsme neodolaly.
Jelikož jsme měly vymyšlené jměno pro holku, nastalo nové kolo přemýšlení o jméně. Navrhla jsem asi tři jména, ale to finální vybral právě synovec. A tak je tady s námi náš Teo. :)






Ted' je to ještě miminko, ale jednou mi dá tenhle malej d'áblík sakra zabrat.
Tak se zatím mějte. :)

Můj výlet do Nizozemska

Sobota v 0:27 | Nikol |  Cestuji
Psal se březen 2017 a já se připravovala na můj poznávací zájezd do Nizozemska. Moc jsem se těšila, ale byl tu jeden problém...jela jsem sama. Zájezd jsem totiž dostala od mamky k narozeninám, které mám v lednu. Tato země byla tehdy jasnou volbou, protože jsem tehdy udržovala takový vztah nevztah s Nizozemcem. Ano, řeknete si, naivní. Bylo. Ale nutno dodat,že jsem se nikdy necítila tak, jako s ním. Ani před ním a ani po něm. Na tohle at' má každý názor jaký chce, ale já věřím sým pocitům. Každopádně jsem chtěla moc poznat tuto zemi a zároveň se s ním opět vidět, proto tenhle dárek. Jsem za to mamce neskutečně vděčná, o tom žádná, ale stále tu byl ten malý problém.
Nikde dál jsem totiž úplně sama ještě nebyla. Tak nějak jsem věřila tomu, že se určitě s někým seznámím, protože taková jsem já, ale vždycky tu bylo takové malé "ale co kdyby". Věděla jsem, že se s ním uvidíme, ale také jsem věděla, že se musím v rámci možností držet zájezdu. To pro mě znamenalo, že by bylo moc fajn, kdybych mohla s někým sdílet svoje pocity, nebo zkrátka jen s někým mluvit, protože jsem hodně ukecaná. :D Mamka se mě ještě ptala, jestli to nechci nějak zrušit. Nehledě na to, že by jí žádné peníze nevrátili a já to veděla, chtěla jsem to uvnitř sebe nějak hecnout. Toužila jsem po tom zkusit být sama za sebe. Řekla jsem tedy, že JEDU!

Náš autobus měl vyjíždět z Brna kolem oběda. Plán byl takový, že mě tam hodí sestra, pojede i mamka a synovec, dáme si oběd a vyprovodí mě na autobus. Tady musím doporučit podnik Black Point Cafe, kde jsme se hodně dobře najedli v příjemném prostředí. Po obědě nastal čas jít. Začalo se to ve mně trochu prát. Chvilku jsem měla chut' nasednout zpátky do auta a otočit to směr domov a chvíli už jsem chtěla sedět v autobuse směr neznámo. Když jsme se dovlekly před autobus, všichni tam někoho měli k sobě. Chvilku mi bylo smutno, ale řidič mě z toho okamžitě vytrhl svým humorem. Mamka, již tradičně, začala slzet a já věděla, že čím déle tam s ní zůstanu, tím horší to bude. Rychle jsem se rozloučila a zalezla do autobusu. Trvalo to ještě asi 10minut, ale konečně jsme se rozjeli.

Seděla jsem zatím u stolečku sama. Autobus měl být plný, takže jsem byla zvědavá, kdo si ke mně přisedne. Někde u Prahy nasedli holka a kluk, kteří měli stejné příjmení a byli si hrozně podobní. Přemýšlela jsem jestli jsou to manželé nebo sourozenci. Jelikož už jsem prostě taková, nenapadlo mě nic lepšího než okamžitě vyhrknout: "vy jste manželé?". Oba to vzali v pohodě a začali se smát. Byli to totiž bratranec a sestřenice. Okamžitě jsme se dali do řeči. Zjistila jsem, že poslední prázdné místo u našeho stolečku patří jejich kamarádce, která bude nastupovat kousek za Prahou. Po chvíli mi nabídli, jestli nechci čas trávit s nimi, když jsem tam sama. Byla jsem šíleně ráda a ihned souhlasila. Už jsem totiž věděla, že jsou to fajn lidi. Ted' už jsem se tedy jenom těšila! :)




Náš zájezd jsme začali v malém rybářském městěčku Volendam. Přestože foukalo tak, že jsem se div nedržela zábradlí, dokázala jsem si užívat tohle místo a nasát jeho atmosféru. Byly tam typické rybářské domečky, sochy, krásný výhled na moře ale pekelná zima. :D







Další zastávkou byl Keukenhof, což je obrovská květná zahrada. Uvnitř naleznete obrovské množství druhů květin (hlavně tulipánů a orchidejí), zvířátka, obrovské skleníky, potůčky, romantická zákoutí, občerstvení a různé atrakce. Můžete si zde koupit různé hezké suvenýry a také sazenice rostlin, které v zahradě rostou. Osobně můžu říct, že pro mě byl v Keukenhofu problém pouze to, že jsme na to měli vyhrazených cca 9 hodin, což bylo opravdu přespříliš. At' už jdete pomalu nebo rychle, jídlo si dáte nebo ne, za tři až čtyři hodiny už nemáte co dělat. :D Když to shrnu, tak je to určitě místo, které stojí za návštěvu! V prvním zamilovaných měsících vztahu to může být srdcervoucí romantika. :D







Zaanse Schans...opravdu kouzelné místo. Skanzen, který je obklopen větrnými mlýny, kanály, typickými domečky, dílničkami a oplývá úžasnou atmosférou. Uvnitř jsou různá musea, jako třeba museum sýrů a museum dřeváků. Všude kolem je krásná krajina, cítila jsem se jak v jiném světě. Uvnitř musea sýrů je obchůdek, kde můžete ochutnat nespočet druhů sýra a potom si vybrat, které z nich si koupíte a odnesete domů. V museu dřeváku se zase můžete podívat na to, jak se takový dřevák vyrábí a samozřejmě si svůj pár dřevěných bot koupit. Dokonce podle čísla vaší nohy. :D Na tomto místě je opravdu krásně, návštěvu doporučuji. :)









Amsterdam. Hrozně mě mrzí, že jsme na něj měli jenom jeden den, protože je mi jasné, že jsme neviděli skoro nic z toho, co bych sama vidět chtěla. Ale i z toho mála, co jsem viděla, se mi toto město šíleně zalíbilo. Všechen ten ruch, ale zároveň klid. Hromady lidí, ale přitom jste na ulici sami, protože každý se stará o sebe a né o vás.
(Mimochodem, to jídlo na fotce jsou bramborové kuličky, podávané s dipem dle vaší volby, moc dobrá záležitost. :D)
Až tam pojedu příště, chtěla bych si to více projít a trochu to město "zažít". Chci být více času v Red Light uličce, ve městě, v uličkách, museích, v barech a restauracích či parcích. Zkrátka rozhodně musí nastat další výlet. :)
PS: Vyfotit se u nápisu "AMSTERDAM" bez lidí kolem? Nemožné. :D


Tohůe je jeden z mých suvenýrů. Vlastně je to jediný ode mě pro mě. :D Tuto oříškovou směs jsem koupila právě v Zaanse Schans v museu sýrů. Doporučuji taky modrý levandulový sýr, který jsem dala svojí mamce. Moc jí chutnal.
Jak bych to tak celé ukončila...sama nevím. Jediné, čím jsem si jistá, je to, že tam pojedu znova a znova, že se tam chci dostat na vysokou školu a že do toho hodlám dát vše. :)
Pro ty z vás, kdo jste Nizozemsko ještě nenavštívili, neváhejte!
Doufám, že fotky samy mluví za hodně, přestože se mi povedlo dát sem asi třetinu z vyfocených, byla jich totiž opravdu spousta, ale hodně z nich si bylo podobných. Nakonec...

Nevím jestli tohle někdy budeš číst, ale ještě jednou: "Děkuji, mami!".
 


6 potravin, kterým byste mohli přijít na chut'

6. srpna 2017 v 16:31 | Nikol |  Jídlo a vše kolem něj
Škála existujicích potravin se zdá téměř nekonečná. Tolik druhů ovoce, zeleniny, mas, luštěnin...nemůže být těžké si sestavit pestrý jídelníček. Všichni máme své oblíbené potraviny a potom ty, které nemůžeme snad ani vyslovit bez toho, aby náš žaludek neudělal kotrmelec. Většinou máme tendenci mít oblíbené právě ty potraviny nebo jídla, která jsou svou chutí nejvýraznější. Jenomže zároveň jsou to bohužel také ty, které v sobě mají nejvíce cukru, soli, chemie, atd. Nemůžu říct "nezdravé potraviny", tento termín nemám ráda. Popsala bych je asi následující větou. Do těla vám přinesou spíše velkou energetickou hodnotu, jednoduché sacharidy, tuky, než vitamíny, minerály a dlouhodobý pocit sytosti. Ale to už všichni douho ví.
Je to důvod, proč je tak snadné být v dnešní době obézní. Čerstvé produkty, které naše tělo zahrnovaly důležitými již zmíněnými vitamíny, vlákninou a "dobrými sacharidy", byly přebity balenými, masově produkovanými potravinami s vysokou energetickou hodnotou a skvěle "dolazenou" chutí. Není se čemu divit.
Napříkad u dětí je to největší problém, protože nad tím nikdy takhle nepřemýšlely...ani nemůžou, jsou to děti. Ale dětská obezita roste každým dnem, a to i přes projekty typu "zdraví do škol".

Potraviny, o kterých budu nadále psát nebývají moc oblíbené, zvláště mezi dětmi. Jsou ale zdrojem velice užitečných látek a není těžké si je oblíbit. Když už ne samostatně, tak určitě alespoň jako součást nějakého jídla.

Bílý jogurt

Mnohdy slýchám: "Fuj, jak to můžeš jíst?! Vždyt' je to úplně bez chuti!" Už s tímhle nemůžu souhlasit, protože chut' má. Svoji specifickou chut', u které záleží hlavně na značce a na obsahu tuku v jogurtu. Bílý jogurt se dá použít na spoustu věcí. Můžete si ho dát jenom s oříšky, nebo ochutit domácí marmeládou, používá se taky do dortových krémů a tvarohových čásí, můžete si z něj udělat skvělý dip, nebo přidat do marinády na maso. A spoustu dalšího. :)
Pro vaše zdraví obsahuje mikroorganismy přátelské pro tělo. Napřiklad laktobacily, které podporují kvasné procesy chránící sliznici vašeho střeva. Ochraňuje vás před střevními chorobami, ale také podporují dobré trávení. Dále jeho konzumace zvyšuje imunitu, také chrání před vaginálními infekcemi (opět kvůli laktobacilům).
Maska z bílého jogurtu má prý zlepšovat a rozjasňovat plet', ale tomu nemůžu věřit, dokud to nezkusím. :)


Cuketa

U téhle zeleniny musím říct, že já ji naprosto miluji. Patří mezi moje nejoblíbenější potraviny vůbec. Přesto ale neznám moc lidí, kterým chutná. Cuketu si můžete usmažit obalenou, což je ta méně zdravá forma, ale moc dobrá. Můžete si udělat cuketové nudle, grilovanou cuketu, přidat do teplého nebo studeného salátu, upéct si plněnou cuketu, cuketový chléb, brownies, placičky a spoustu dalších věcí. Sázela bych na to, že alespoň jedna z nich vám chutnat bude. :)
Výhody cukety jsou potom hojení střev (obsahuje slizy, které regenerují střevní výstelku), povzbuzuje funkci střev a tím zvyšuje imunitu a svou zásaditostí pomáhá udržet acidobazickou rovnováhu těla. Jelikož je cuketa z velké části tvořena vodou, pročišt'uje ledviny. K hubnutí se též hodí skvěle, jelikož 100g obsahuje pouhých 20 kcal, což je velice málo. :)


Ryby

Tady jsem narazila asi na největší "bod úrazu". Když se tak kolem sebe dívám ve školní jídelně, nebo se s někým o jídle bavím, zjištuji, že veliká většina lidí ryby vlastně vůbec nejí. Důvody jsou různé. Někomu vadí, že smrdí rybinou, někomu konzistence,někomu kosti v rybím mase. Rozumím tomu, že to má každý člověk jinak a nikomu nic neberu. Existuje ale tolik druhů ryb...a hlavně je můžeme rozdělit na sladkovodní a mořské, které určitě tolik "nesmrdí", že zřídka kdy lidem věřím, že nejí "vůbec ryby". Řekla bych spíše, že nejí "nějaké z ryb" a ty ostatní ještě nezkusili.
Především mořské ryby obsahují tzv. zdravé tuky, tj. omega-3 mastné kyseliny a vitamíny skupiny B, hořčík nebo selen. Mají vysoký obsah kvalitních bílkovin.

Jejich schopností je preventivně působit před onemocněními srdce a oběhové soustavy. U hubnutí mohou tuky z ryb napomáhat odbourávání podkožního tuku.
Zajímavostí je, že při objemovém tréninku se doporučuje losos a při rýsovacím treska. Tenhle fakt můj život nijak neovlivní, ale třeba tu nějaký bodybuilder je. :D


Pohanka

U pohanky chápu, že má opravdu takový zvláštní "ocas" v chuti. Třeba moje máma ji absolutně nesnáší. :D Pro ty, co ji ale ještě nezkusili, doporučuji tomu dát šanci. Dá se použít jako příloha nebo přísada do sálátů. dobré jsou taky pohankové sladké kaše. Koupit se dají pohankové sušenky a krekry.
Nejenže pohanka příznivě ovlivňuje funkci trávicího systému, ale také uklidňuje žaludeční a dvanáctníkové vředy, regeneruje jaterní buňky, snižuje vstřebávání cholesterolu z potravy, snižuje riziko trombózy, infarktu a mozkové mrtvice a je významným zdrojem vlákniny, vitamínů a minerálů. Je to takový "všelék", který byl zapomenut časem, ale nyní se opět vrací. :)


Cottage sýr

Tak tohle je taky srdeční záležitost. Cottage se dá také použít na více způsobů než jenom jako "pomazánka" na chleba. Můžete ho přidat do studených salátů, nebo ho jíst jenom tak, nebo ochucený marmeládou/medem/ovocem. Je hodně nízkokalorický a zasytí. Navíc jeho vysoký obsah proteinů pomáhá udržet pocit hladu na uzdě, zároveň dokáže potlačovat chuť na sladké a podporuje růst svalů. :)


Voda

Ano, voda sice není potravina, ale bude dobré se o ní zmínit. Je to vlastně základ všeho a taktéž našeho těla. Mnoho lidí nepřikládá vůbec žádný význam dodržování pitného režimu. Naopak, je to ale hodně důležité. S pravidelným a častým vylučováním se nám totiž z těla dostávají ven škodliviny a látky, které naše tělo už nepotřebuje. Mohla bych mluvit o významu dehydratce atd., ale chci spíše mluvit o tom, proč pít právě vodu. Pitný režim totiž sice dodržíte i těmi dvěmi litry cocacoly, ale spolu s tekutinou do sebe dostáváte i neskutečné množství cukrů a chemie. Když vypijete kolik chcete vody, stále v sobě máte 0kcal. Když ale vypijete dva litry coly, máte v sobě 853,43kcal, což se rovná třeba třem a půl porcím vepřového steaku. O množství kostek cukru ani nemluvě. Podobně je to s džusy, slazenými minerálkami a tak dále. Není to nakonec vlastně jednodušší, pít vodu?
Musím říct, že můj největší hřích bylo vždycky pivo a alkohol celkově. A když jsem zjistila, že to tak je, nerozhodla jsem se ho z večerů s přáteli vyřadit, řekla jsem si, že nějakou tu neřest mít můžu. :) Samozřejmě ne nějak často, ale jednou dvakrát týdně si prostě někam sedneme rádi. :)


Tak tohle je konec mého článku. Doufám, že nevyzněl tak, že vás do nečeho přemlouvám, nebo vám něco "cpu". Jenom jsem vám chtěla představit potraviny, na které jste se dřív možná dívali s nechutí a neuvažovali o tom, že byste je zkusili.
Já osobně se třeba nedokáži přenést před chut' grepu, ani kdyby mě kdokoliv nutil jak chtěl. Každý máme něco. :D
Tak se mějte!

Grillované tofu s cizrnovým hummusem

3. srpna 2017 v 9:34 | Nikol |  Jídlo a vše kolem něj
Zdravím,
přes prázdniny nastává čas, kdy si častěji vařím sama. Když teda nádodou nejsem v práci, což se zase tak často nestává. Každopádně s mojí fantazií a touhou po zkoušení nových věcí, z mých pokusů občas vylézají opravdu zvlástní jídla. :D Takto je to i s dnešním receptem. Poprvé v životě jsem zkoušela hummus a přesto, že jsem tomu nikdy neveřila, to bylo opravdu dobré. V kombinaci s tofu mě překvapil ještě více. Tak už tedy k receptu. :)

Ingredience
  • Tofu natural (Sunlife)
  • Cizrna sterilovaná (Billa)
  • Sůl, pepř
  • Citronová št'áva
  • Chilli, oregáno, kmín
  • Čerstvá bazalka
Postup
  • Tofu jsem rozkrojila na půl (dvě kostičky) a z toho jednu rozpůlila podélně na dva plátky. Dále jsem ho trošku osolila, opepřila a grillovala ve stolním grillu. Pokud nemáte, můžete na pánvi nebo v troubě.
  • Do mixéru jsem vložila polovinu plechovky cizrny. Nalila tam i cca polovinu nálevu, co je v plechovce, protože s dostatkem tekutiny se směs dobře mixuje. Okořenila, přidala čerstvou bazalku a zakápla citronovou št'ávou. Dále mixujte, dokud nevznikne jemná, témeř jednolitá směs.
  • K tomu jsem si nakrájela okurku a meloun cantaloupe. Celá kombinace nebyla úplně všední, ale moc mi chutnala.
  • Dobrou chut'!


Je to opravdu velice jednoduché, až si říkám, jestli se vyplatilo psát ten recept. Ale já to mám vždycky ráda zapsané někde, kde se na to můžu mrknout, až si nebudu jistá. :)

Foto-vzpomínka na dovolenou

28. července 2017 v 9:49 | Nikol |  Kousky z mého života
Včera to byl již přesně rok, co jsme odletěli na asi nejlepší dovolenou, co jsem zažila. ( I když, všechno má své mouchy) Navštívili jsme hotel Apollon na řeckém ostrově Kos. Je to nejměnší řecký ostrůvek, takže ani na kole to teoreticky nemáte od ničeho moc daleko. My měli velice blízko centrum, což bylo skvělé. V centru byla "Bar-street", kde byla spousta klubů a diskoték. Pro nás dvě to byla úžasná skutečnost ale můj táta z toho nebyl dvakrát nadšený.
Do tohoto článku jsem plánovala zapojit co nejméně slov bude možné, protože povídání o tom, mě ještě stále bolí. (Z důvodu, o kterém nejsem připravená psát už vůbec. Myslím, že stačí říct, že tato dovolená byla jedinečná a to převážně taky proto, že jsem tam byla se svou soul mate, která je ve spoustě věcí stejná jako já, tím pádem naše nápady a to, co jsme vyváděly stálo za to. :D Letos v září už poletíme jen my dvě (bez táty), takže se dost bojím, že už se nikdy nevrátíme. :D

Ted' vám tedy ukážu nějaké fotografie. (otevřete celý článek)

Dejte člověku šanci, aneb první dojem nemusí být správný

26. července 2017 v 23:17 | Nikol |  Kousky z mého života
Dnes...nehledě na to, že to byl jeden z nejhorších dnů za hodně dlouhou dobu...se mi stala věc, která mě donutila přemýšlet. Dokonce přemýšlet nad vlastní chybou, což dělám (jako asi každý člověk) ne velmi ráda a rozhodně ne sama od sebe. Musí mi to první někdo vyčíst a já se potom zamyslím.Nikdy se ale nestalo, že bych vlastní chybu viděla tak jasně, jako dnes. Ale to už zase odbíhám od tématu, o kterém chci psát, takže k věci.

Bylo už asi kolem sedmé a na brigádě to byla dnes opravdu pakárna, spoustu úklidu a problémů s pokrytím směn. Zkrátka už jsem měla hlavu jako pátrací balón. Když v tom mě z mého krátkého zamyšlení probral další zákazník. Ale nebyl to jen tak někdo. Byl to kamarád, kterého znám zhruba rok a dřív jsme to spolu...já nevím...zkoušeli? Radnili. Možná to je to správné slovo? No každopádně to nemělo dlouhého trvání a já nakonec, jako ostatně velmi často, vycouvala.
Musím říct, že jsem tenkrát až moc řešila maličkosti. Nedůležité věci, které jsem nemohla překousnout. Bylo to tak pořád. Předtím, než jsem poznala, co je to člověka opravdu milovat. A nebo, jestli vám to připadá jako silné slovo, tak mít rád člověka tak, že by jste na něj nedali dopustit. Ted' už to vnimám jinak a jsem ráda, protože to předtím bylo celkem hloupé, to přiznávám.
No každopádně zpět k věci. Poznala jsem v něm moc fajn a hodného kluka, se kterým jsem se šíleně nasmála. Co mi tedy vadilo? Ani nevím...neměli jsme společné známé, moc mě nepřitahoval...bla,bla,bla...prostě věci, co by šly změnit. Od té doby jsme v kontaktu nebyli, maximálně se pozdravili na ulici. Když jsem ho ale viděla dnes, viděla jsem v něm najednou krásného kluka s tou stejnou fajn povahou. Po pár prohozených slovech jsem se zeptala, s kým tam vůbec je. Odpověd': "s přítelkyní" mi asi pootevřela oči. Nějak jsem na to zareagovala, už ani nevím jak, spíše jsem hned začala přemýšlet. Přemýšlela jsem o tom docela dlouho a ted' vidím, že jsem dřív byla prostě jenom blbá a možná taky povrchní, to mě mrzí nejvíc.

Já už zpátky nic nevrátím a život šel dál, takže o to ani nemám zájem. Ale dávám to jako příklad pro zamyšlení. Nejsem jediná, kamarádkám a známým se tohle v životě již taky několikrát stalo a věřím, že i vám. Ráda si přečtu vaše příběhy, pokud se chcete o nějaký podělit.
Abych to shrnula...nedávejte tolik na první dojmy, člověka přece jenom musíte poznat a hlavně mu dát tu šanci! :) Co když jste už našli toho pravého, ale odmítli ho protože měl třeba předkus? Za pár let s rovnátky už bude mít úsměv krásný, ale bude mu i ten váš stále připadat tak roztomilý jako před lety? Každý si zaslouží šanci a trochu našeho času. Nojo, mně to mohlo dojít dřív, ale zase lepší později než nikdy ne? :D

Loučím se s vámi a čekám na vaše příběhy, dobrou noc!


Koloběh vydělávání a utrácení

25. července 2017 v 16:50 | Nikol |  Kousky z mého života
Zdravím,
je mírně zatažené, dá se říct i chladné letní odpoledne a já trávím čas stejně, jako téměř každý jiný letní den. Prací. Tedy musím říct, dnešek byl jiný. Dnes jsme se z obsluhy kiosku proměnily na zdatné uklízečky a asi za 6 hodin vydrhli úplně všechno. Když ale tak uklízíte, máte spoustu času na to, aby jste si zanadávali na celý svět a taky na své minulé já, které mohlo uklízet průběžně a vy by jste tu ted' nemuseli klečet a drhnout takové nánosy. Ale to vás časem omrzí a začnete přemýšlet o tom, proč to vlastně děláte. Odpověd je jednoduchá, ale také složitá. Peníze.
Najednou si uvědomíte, že vlastně každý den vyděláváte peníze, ale až konečně dostanete tu vytouženou výplatu, nejdete si ji užít. Nemáte totiž čas, protože jdete zase vydělávat. Ve výsledku vám doma leží peníze a vy jste stále tady a připadá vám, že vám ten lepší život, pro který dřete, vlastně utíká mezi prsty.
Občas si zajedu někam na den, když ho mám volný, něco si koupím. Občas se po práci sbalíme a jdeme si někam sednout, utratíme pár stovek za drinky, nebo dobré jídlo. Jinak je to celé stále dokola. Sledujete kamarády, kteří vám sice řeknou, že už neví, kde ty peníze vzít, jak si užívají léto. Už to takhle jedu třetím rokem a neměnila bych s nimi, ale občas mě to zamrzí, třeba při uklízení, to je celé. :)

Pozitivní věcí je samozřejmě, že až to celé skončí, můžete si toho přes rok dovolit daleko více než ti, kteří si léto víc užili. Můžete si také dovolit dražší věci, nebo zážitky, které vám už nikdo nevezme a co je nejlepší, mít pocit, že jste si je zaplatili sami a nemuseli to tahat z rodičů. Můžete si peníze ukládat na vysokou školu, kde budou potřeba nejvíc. Má to spoustu výhod opravdu, jen už toho mám občas dost, tak začnu přemýšlet o smyslu toho celého.

Kdybych měla přemýšlet o brigádničení obecně, mohla bych uvést spoustu pozitivních věci, jako jsou například cenné zkušenosti, zvládání stresu, umění vyřešit krizové situace, komunikace s lidmi (hlavně s dospělými), pohyb a hlavně příprava na život. (A také to vypadá dobře v životopisu, když už nic :D)
Například ted' už můžu říct, že mám zaplacenou dovolenou do Španělska a moc se těším. Beru to jako další motivaci...obrázek sebe, až budu ležet na pláži, každý den se all inclusive cpát a pít drinky, bavit se, opalovat se a odpočívat. ♥ Další věcí, co mě těší je, že jsem získala úžasnou partu spolupracovníků a každý den se těším na to, že zase bude sranda a budeme se smát. Takže vlastně ve výsledku "keep smiling, always can be found some positive things about everything!".

Je to jedna velká polemizace o tom, kdo se má lépe. Zda ti, kteří jsou jak se říká "povolání syn/dcera" a nebo ti co musí sami. Každopádně na ni stále neznám odpověd'. A víte co, možná ani nechci. :)
A jak to vnímáte vy?

Přidávám nás obráceně, protože tady je všechno vzhůru nohama. :D

Loučím se s vámi a jdu zase makat,
mějte se!

Neprokrastinovala bych

21. července 2017 v 20:21 | Nikol |  Kousky z mého života
Je velice málo věcí, které na sobě nenávidím...naučila jsem se být docela spokojená s tím, co mám a o co se snažím, ale stále je tady pár věcí, které ještě musím překonat. Každopádně jedna veliká je všechny přebíjí...


PROKRASTINACE

Kdyby tady totiž nebyla, měla bych nejméně o tisícovku problémů méně a vlastně bych už dávno měla hotové všechny ty věci, které už plánuji rok udělat. Jo a také jedna velice podstatná věc...psala bych ještě pořád na blog, protože bych si každý den neříkala: "a tak ten článek napíšu až odpoedne...a tak ho napíšu až večer...ále tak jeden den se přece nic nestane a napíšu ho zítra...a tak dále a tak dále". S obnovením mé aktivity to bylo dost podobné. Tudíž až dnes jsem se dostala k tomu, zastavit se na chvíli v práci, položit si notebook na mražák a napsat tento článek. Nemohu ani slíbit, zda se k pravidelné aktivitě ještě vrátím, protože netuším, jak moc je tahle mrška v mé hlavě silná. Tuším že drží moji vůli spolu s energií pevně za mřížemi.

Ale ted' zpět k tématu...v čem všem lidé prokrastinují a jak to sakriš dělají ti, kteří ještě nikdy neřekli onu slavnou větu: "Necháme to na zítra". Říká se: " Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek", ale jak často se podle něj vlastně řídíme?

Když začnu na svém vlastním prahu, nejhůř jsou na tom s odkládáním asi věci, které když neudělám, tak se nic nestane. To znamená, že mi, řídce řečeno, nikdy "nehoří za zadkem". Jelikož když už mě opravdu něco donutí danou věc udělat, jsou to "deadliny". Tzn, nějaký přesný termín, nebo čas, dokdy to má být hotové. U věcí, jako je psaní na blog, úklidu poliček, promazání počítače, přečtení knihy, koupení nového sprcháče a dalšího, tyhle limity nevidím a proto se nedokáži dokopat k tomu, je splnit. Školní věci a nebo povinnosti doma, to už je jiná, ty vždycky dřív nebo později splním.

Jak ale bojovat proti prokrastinaci? Tot' otázka. Myslím, že když máte tohle slavné odkládání na zítřek nějak zakořeněné v sobě, můžete ho hodně zmírnit ale ne zcela odstranit. Zkoušela jsem bucket list, ten mi funguje, ale ne na všechno. Potom si zkouším pokaždé říkat, jak fajn to bude když to udělám hned, že později budu mít už klid. To nepomáhá. Dále zkouším přemýšlet o tom, co už bych mohla mít vše dokázané, kdybych spoustu věcí neodložila a tím nepropásla svou šanci. Dobrá, možná to trochu přeháním, zase tak hrozné to se mnou není, když to ted' tak po sobě čtu. :D

Nakonec jeden nápad, který mi hodně a jediný opravdu pomohl a teoreticky ho může zkusit každy z nás, ikdyž to vždy není tak jednoduché. Přítel/přítelkyně. To byl můj lék. Dokázali jsme se navzájem úžasně motivovat a podporovat každý den. Ten pocit, když jsem mu mohla říct, že jsem to zvládla. A ta radost, když zase dokázal něco on. Na tohle nikdy nezapomeu. Byla to moje baterka, která mě neustále dobíjela.
Ano, musí to být ten správný typ vztahu. Když na sebe oba budete brát ohled a budete se podporovat, můžu vám téměř zaručit, že to zafunguje a s prokrastinací bude konec! A když nic, tak bucket list je taky fajn. :D

A úplně na závěr se vás ještě zeptám, v čem nejvíce prokrastinujete vy, popřípadě co vám pomohlo se prokrastinace zbavit? Děkuji, mějte se. :)

Hudba a vztahy

17. března 2017 v 11:47 | Nikol |  Kousky z mého života
Byly časy, kdy jsem si zatvrzele myslela, že hudba snad nemůže ovlivňovat vztah mezi dvěma lidmi. Nemyslím teď přátelství, spousta jich totiž vzniklo klidně jen na základě stejného hudebního vkusu. Ikdyž vám ale hudba vašeho kamaráda zrovna nevoní, stále to není žádný problém, pokud jste tolerantní člověk. Jak jsem časem poznala, ve vztahu je to trochu něco jiného.

Například já jsem hodně tolerantní člověk, protože na mně samé je spoustu chyb a zvláštních věci, kterè se některým lidem nemusí úplně zamlouvat. Nikdy jsem nikoho za jeho hudební vkus neurážela, nikdy jsem s ním dokonce nerozebírala, jak to může poslouchat. Nenapadlo by mě podle toho nějak předčasně lidi soudit, nebo rozzřazovat. Přestože jsem měla kamarády i kamarádky, co poslouchaly metal, deathmetal, reggae, drumy nebo prostě pop, nikdy mezi námi hudba nevyvolávala žádný problém. I tak ale musím říct, že znám spoustu lidí, co jsou schopní za hudbu lidi narovinu odsoudit.

Teď ale zpět k tomu, jak si myslím, že hudební vkus ovlivňuje partnerský vztah. Když uvedu příklad z mých zkušeností a lidí z mého okolí, berte to jako příklad ze života, ne jako jasnou jedinou pravdu. (Víte, jak to myslím) Sama jsem se potkala jak s kluky, kteří poslouchali pop, tak s metalisty a rockery, těmi, co poslouchali hardcore, frenchcore nebo dnb. Řeknu vám, největší problém byl asi v hardcoru, protože mi to bylo den co den vnucováno, nejmenovaný tím žil, tím pádem jezdil na ty akce, to znamená i nějaký ten fet a tak. Také si byl schopný pustit si to do repráčků venku na plné koule. Věřte mi, nebylo to příjemné, přestože jsem se té hudbě taky snažila, kvůli němu, přijít na chuť. Myslím, že teď je mu nejlépe se slečnou, která poslouchá to samé. :) Další bych uvedla kluky, kteří poslouchali pop. Ti měli většinou hrozný problém s tím, že já poslouchám rap. Dalším problémem pak bylo, že většinou neměli žádný svůj názor a byli lehce ovlivnitelní okolím. Rockeři, ti zase brali velice vážně, jak jsem jenom nemohla slyšet tuhle a tuhle klasiku a jaktože neznám tamtoho interpreta. Toto se stalo jak mně, tak mé kamarádce. Narážky na rap probíhaly taky téměř denně. Máte taky podobnou zkušenost?

Asi bych měla uvést, co poslouchám já, že? Nejvíce mám ráda český a slovenský rap, protože miluju texty, které pro mě mají smysl a můžu se v nich najít. Mám ráda také české táborákové písničky, nevadí mi ale ani nějaký ten pop nebo rock, když je to hezká písnička.

Co jsem tím celým ale chtěla říct je, že hudba podle mého ovlivňuje osobnost člověka, a také ukazuje co v sobě člověk skrývá, kolik toho zažil a čím si musel projít. Možná proto si tak dobře rozumím s lidmi, kteří ten rap poslouchají taky. Kdoví. Pokud k tomu máte co dodat, prosím napište mi do komentářů váš názor. Přeji hezký pátek!:)

Kam dál