Doufám, že se vám tu bude líbit, naleznete kousek mě a třeba si i kousek odnesete. ( více v rubrikách )

Jak zvládám první školní dny

10. září 2017 v 22:14 | Nikol |  Kousky z mého života
Zdravím vás všechny!
Prázdniny jsou oficálně za námi, pro mě díkybohu, a ted' nám začala škola. Spousty studentů to považují za konec světa, já tedy za změnu od propracovaného léta, takže se zatím nijak nehroutím. Nevím jestli být ráda, nebo nebýt, zkrátka se ohledně toho cítím tak nějak neutrálně...tedy až na to, že vstupuji do maturitního ročníku, což mě trošku děsí. I ten začátek roku jsem čekala, že ho budu brát dramatičtěji, právě kvůli maturitě, ale zatím sama sebe dost překvapuju. :D

Tak nějak jsem se vlastně hrozně těšila až léto skončí a na druhou stranu na mě také na konci padla taková ta známá nostalgie. Prostě vám všechno příjde vlastně hrozně fajn, když to má skončit. Určitě to taky znáte. Říkám tomu "Rozchodové brýle".
První den jsem do školy nepřišla...důvod? Kocovina a můj soul mate šel ještě do práce, takže pro mě nemělo žádný význam se v té škole na tu hodinu sama ukazovat. Ještě by mě sežrali. Druhý den jsme tam teda plné nervozity došly...tedy spíš se doplazily...po cigárku samozřejmě pozdě. Odevzdaně jsme si sedly do první lavice, která na nás sice zbyla, ale plánovaly jsme tam sedět minimálně v 5ti předmětech, takže potom už o nic vlastně nešlo.

Za první týden jsem zjistila pár věcí: Práce mě baví více než škola, ve škole si ale více odpočinu, učitele dokážu brát s větší nadsázkou než loni, spolužáky asi se stokrát větší nadsázkou než loni, nevím jak si do tabulek nat'ukat školní obědy, jsem z toho značně nervózní, udělala jsem si "To do list" a zatím dost pomáhá, začala jsem číst četbu a cítím se líp, když si jednou za den sednu na něco do školy. New school year = new me? Nemyslím si, jen mi dalších pár měsíců každodení práce přidalo zase trochu zodpovědnosti a touhy po tom něco dokázat...a hlavně také vědomí, že to nebude zadarmo.

Jsou tady breakdowny, kdy čumím do blba a uvažuji o tom, že skončím za pokladnou v Kauflandu. Ale potom jsou tady chvíle, kdy si říkám, že když máknu, tak na to mám. Každopádně jsem vám chtěla můj první týden popsat taky trochu obrázkově, takže tady jsou. :)



Těžké zvládání první volné hodiny...(Pro ty, kdo bydlí v Prostějově a okolí, doporučuji Cafe Plecháč)



Na oběd byl guláš, tak jsme se vydaly do naší jediné vegetariánské restaurace, kde se samoobsloužíte a oni vám jídlo následně jen zváží a vy zaplatíte. Nejsem vegetarián, miluji maso, ale tady vaří opravdu moc dobře. Můžu doporučit! Sama jsem si musela jít ještě alespoň pro něco málo na dezertní talířek, protože jsem nemohla odolat. :D Nejen, že je to moc dobré, v odpoledních hodinách je to i velice levné. :)




Tady jsem šla běhat i přesto, že mě dost bolely lýtka...ano, málem jsem umřela, nikdy více, chce to víc poslouchat své tělo. :D



Před kadeřnicí...konečně budu vypadat jako člověk.



A po kadeřnici...poslední přípravy před dovolenou jsou v plném proudu.



Snídaně...nejoblíbenější a nejklidnější část každého mého dne.


Dokonce jsem dokázala přečíst knížku za jeden den...vím, že je tenká, ale pro mě je to stejně nadlidský úkol. :D A navíc jsem si z ní už dokázala udělat i rozbor, pecka.


O víkendu samozřejmě pracovně...tak jsem si vyžádala skvělý pracovní oběd. :D


Potom jsem se chtěla projet, ale vítr foukal takovým stylem, že jsem více stála na místě než jela. :D

Tak to byl tedy můj první školní týden a ted' v úterý hurá do Prahy a od tamtud do Španělska užít si to vytoužené volno!
A jaký byl ten váš? :)
 

Recept: Pečená dýně Hokkaidó s rybím filé

6. září 2017 v 22:24 | Nikol |  Jídlo a vše kolem něj
Dýně Hokkaidó...potravina, o které jsem slyšela ze všech stran, ale nikdy jsem ji až do ted' sama nezkusila.
Bylo to nejspíše z důvodu, že sama jsem se bála dýni upravovat, protože jsem s ní neměla žádné zkušenosti a nevěřila si zkrátka na to, že to zvládnu. A jelikož máma taky dýni moc nedůvěřovala, neměl se do toho u nás kdo pustit. :D

Nedávno jsme ale seděly někde s mámou a tetami a vypukla mezi nimi vášnivá konverzace o tom, co jde z dýně všechno uvařit a upéct, jak je to skvělá surovina a tak dále. Načež máma zbystřila. :D Možná nechtěla být "pozadu", nebo jí někdo svým názorem odkryl, že dýně vlastně není tak strašidelná věc, jak se mnohdy na Halloween tváří, ale začala se vyptávat, kde že dýně kupují a podobně.
Hned druhý den odpoledně nám dýně ležela na kuchyňské lince. :D Začaly jsme přemýšlet, jak dýni nakonec využijeme a co z ní ukuchtíme. Bohužel jsme měly zrovna takový ten den, kdy se vám s ničím nechce sprominutím "srát", a tak jsme vybraly asi nejjednodušší variantu. Plus je tento oběd docela nízkokalorický. Dýni jsme zapekly s filé. Překvapilo mě, jak to může být dobré. tedy hned po tom, jak hrozně moc mě překvapila dýně, jak svou chutí, tak jejími příznivými vlastnostmi na tělo, které mi ukázal strejda Google. :) A ted' už k receptu...

Ingredience:
  • Dýně Hokkaidó
  • Rybí filé
  • Česnek
  • Sůl, pepř
  • Sladká paprika, oregano
  • Horčice plnotučná
Postup:
Tak tady je to jednoduché. Dýni rozpůlte a vyjmete vnitřek (Semínka a vlásky). Když omyjete semínka, vysušíte a upražíte, můžou vám posloužit, jako večerní zobání. :) Půlku dýně nakrájejte na kostičky. První vrstvu dýně pokládejte na dno zapékací mísy. Osolte, opepřete, posypejte paprikou a natrhejte na to čerstvé oregáno. Filé můžete bud' nechat naporcované, jak je, nebo ho můžete pokrájet na kostičky. To bude naše druhá vrstva. Okořeňte a opakujte s další vrstvou dýně. Já bych si ho tam nedala, ale určitě bude moc dobré zasypat parmazánem nebo nastrouhaým eidamem. Dejte zapéct, v průběhu kontrolujte.
Můžu doporučit namáčení dýně i filé do plnotučné horčice (Nějaké kvalitnější, my používáme hořčici Timbu), je to moc zajímavá chut'ová kombinace. :)



Dobrou chut'!

Jaké pokrmy z dýně vaříte vy? :)

Recenze: Nákup na Aktin.cz (Walden Farms a další)

3. září 2017 v 22:33 | Nikol |  Jídlo a vše kolem něj
Zdravím,
konečně jsem se snad poprvé v životě odhodlala objednat si něco z internetu a byly to právě potraviny z Aktinu. Všechny jsem je již vyzkoušela a ted' o nich chci něco napsat. Nějakou tu krátkou recenzi a moje pocity z nich. :)

Již dlouho jsem tak nějak podvědomě věděla, že moje kamarádka si přes tento E-shop objednává často. Nikdy mě ale nenapadlo se tam podívat a poprosit ji, aby objednala něco také mně. Nedávno jsem ale tak brouzdala internetem a narazila na bezkalorické toppingy. Zaujalo mě to proto, že již nějakou dobu kalorie počítám. O tom hodlám napsat článek až někdy na podzim. Ano, říkala jsem, že bych to nikdy nezačala dělat a nechápavě kroutila hlavou nad lidmi, co to dělají. Jednou jsem v tom ale našla ten smysl, který mi dlouho unikal. Je to vlastně hrozně jednoduché a účinné. Více opravdu až v podzimním článku, kde svůj důvod a zkušenosti rozeberu do podrobna. :)

Tyto bezkalorické toppingy jsem ale našla na nějaké jiné stránce, a tak jsem mrkla na aktin, zda je tam mají taky. Objevila jsem spoustu úžasných a zajímavých věcí, takže bylo těžké se krotit abych si toho nenaobjednávala milion. :D Některé věci jsem koupila ze zvědavosti a některé, protože jsem je prostě chtěla. Simply reason. :D
Nakonec jsem tedy koupila bezkalorický topping, kečup, dip, arašídovou pomazánku a rýži.


A ted' k jednotlivým z nich:

Arašídovo-rozinková pomazánka
Tato pomazánka byla konzistencí něco mezi arašídovým máslem a nutellou. Chutnala po rozinkách a skořici, arašídy jsem necítila ani trochu. Nejdřív jsem tam cítila hodně ten "chemický ocas", prostě mi přišla chut'ově hodně divná. Za pár dní jsem se do té chuti ale zamilovala a ted' už v ní zbylo jen na poslední lžičku.
Můžete ji mazat na chleba, suchary, rýžové chlebíčky a nebo jí dochutit ovesné kaše a podobně.

Hodnocení: 4/5



French onion dip
Tak tady byla konzistence asi jako takový ten dip, co si koupíte k nachoskám. Nebudu to asi moc protahovat. Nevím jestli si dokážete představit, jak asi chutná plast, ale tohle je stoprocentně horší. :D Zkusila jsem jednou na lžičku a musela jsem to zase zavřít a pohřbít hluboko do lednice, kde to zůstane až než přemůžu svoji lenost a vyhodím to do popelnice. Bohužel, je to škoda, ale tohle bych nezvládla ani já.

Hodnocení: 0/5


Javorový syrup - MyProtein topping
Konzistence nebyla úplně tekutá, ale zase ne pevná. Takový pevnější syrup. Chut' není přeslazená, je to tak akorát a opravdu cítíte příchut' javorového syrupu, tentokrát bez jakéhokoliv "chemického ocasu". Za mě je tenhle topping tak akorát, nemá chybu. Můžete jím ochutit lívance, kaše, jogurty a nebo si to s klidem namazat na chleba nebo rýžové chlebíčky. :)

Hodnocení: 5/5




Rýže - Slimrice
Tady musí každý, kdo si kupuje bezkalorickou rýži očekávat, že s normální rýží to nebude mít moc společného. Jako normální rýže to jen vypadá, ale tam veškerá podobnost samozřejmě končí. Chut' tato rýže nemá, takže není nijak obtížné ochutit si ji úplně podle sebe. Rýže je takzvaně "ready to eat", takže ji stačí pouze ohřát. Uvnitř balení je pytlík, ve kterém rýže plave ve zvláštním nálevu. Já si ji dala se zeleninou a houbami. Vzala jsem si k tomu ještě kečup (viz obrázek) a překvapilo mě, že to bylo i dobré. Trošku vtipné bylo, jak plná jsem byla po jídle. Nejsem totiž zvyklá jíst přílohy, tak jsem to trochu podcenila. :D Nakonec bych řekla asi to, že pokud vyloženě někdo nepotřebuje rýži s 0 kaloriemi, určitě sáhnětě po té normální. :)

Hodnocení: 2/5


Kečup - Walden farms
Tak tohle je můj naprostý favorit! Konzistencí je řidší než normální kečup, ale chut'ově chutná skoro úplně stejně. :) Moc mi chutná a taky už ho mám skoro pryč, takže budu určitě vzápětí objednávat další. Tady nemám co vytknout takže...

Hodnocení: 5/5


Tak to by byl krátký feedback ke každému z produktů. Doufám, že vám to něco dalo a kdyby ne, tak vám můžu říct aspoň, že je zajímavé to zkusit. Je to sice trošku dražší, ale když jsem objednávala, měla jsem po výplatě, takže si dokážete představit ten pocit. :D Ted' už to taková sranda není, takže čekám až zase budu mít pocit, že můžu rozhazovat. :D Až vyzkouším nějaké další potraviny, určitě se můžete znovu těšit na recenzi.

Závěrem bych řekla, že zkusit se má přece vše. :)
 


Jak se mi pil tuplák piva na ex

26. srpna 2017 v 0:31 | Nikol |  Kousky z mého života
Litovelský otvírák...akce, která je pro mě každoroční tradicí. Ač to zní třeba divně, vždycky jezdím na beerfesty s tátou, protože máme skvěý vztah a on je člověk, který mě k pivu přivedl a zkrátka máme rádi tyhle akce. O tom, že na otvírák pojedeme i letos, se tedy nemohlo zapochybovat.

Vyjeli jsme kolem poledne, takže jsme do Litovle dojeli až mezi třetí a čtvrtou hodinou. To bylo strategicky zvolené, protože nemůžeme přece od rána pít pivo, když potřebujeme taky nějak nastoupit do toho svozu, co nás v noci odveze, že jo. :D Hned u brány bylo vidět, že lidí je tam teda letos požehnaně. Rozhodně mnohem více, než roky předtím. Jsem ráda, že se festivalu zvedá popularita, ale fronty jsou delší a procházení po place obtížnější. Tahle maličkost by mi ale ani v nejměnším nemohla zkazit náladu, a tak jsme se natěsnaným davem rvali ke stánku s pivem, protože už jsme měli sakra žízeň.

Přišlo mi, že z kapel napsaných na programu znám maximálně dvě a to tak, že znám jejich jméno, ale neumím ani jednu písničku. To mě celkem zklamalo, že si s tátou nezazpíváme (nezařveme), ale to je na jednu stranu můj problém, že je neznám. :D S tátou jsme se zodpovědně chopili ochutnávání piv a slunce pražilo a pražilo. Jelikož už jsem delší dobu předtím nepila pivo, (Protože z pivaře se nám bohužel stal člověk hlídající si kalorie, který zjistil, kolik taková dvanáctka v sobě ukrývá.) za chvíli jsem cítila, jak mi volty lezou do hlavy a sluníčko jim pomáhá šplhat. Začala jsem tedy ochutnávat po malých pivech a svět byl zase OK. :D Již v dobré náladě jsme probírali všechno možné a užívali si atmosféru.

Právě jsme procházeli kolem druhé stage a já zaslechla, že se bude konat nějaká soutěž, která bude pochopitelně zahrnovat pivo. Neváhala jsem ani sekundu a hlásila se. Nakonec nás vybraly tři ženský. Mým "spolubojovnicím" bylo nějak 33 a 45, myslím. Já ve svých osmnácti jsem byla nejmladší. Po krátkém představení před publikem nám vysvětlili, o co v soutěži půjde. Bylo to o tom, vypít tuplák piva (1l) na ex. Každá jsme dostaly do ruky svůj tuplák a šlo se na to! První šla 33letá paní. Dala to dost rychle, ale už si bohužel nepamatuji naše časy. Říkám si, týjo tak to už nevypadá, jako taková sranda. Před začátkem jsme ještě dostaly poučení, že kdyby nám to nesedlo, tak zvracet máme do lidí, ne na aparaturu. :D V tu chvíli jsem si ještě myslela, že přece není možné po tomhle zvracet. Každopádně, jako druhá šla ta starší paní. Pila docela pomalu, žádnej spěch. A potom jsem byla na řadě já. Jednou mojí vlastností je, že když něco začnu, tak to udělám, dodělám a pořádně. Věděla jsem tedy, že aji kdyby mě to mělo roztrhnout, budu chtít být nejlepší.

3,2,1...a pila jsem! Nebylo to tak těžké. Nakonec jsem byla za tou mladší paní jen o necelé dvě vteřiny. Jeden nádech mínus a je to tam! :D Dostala jsem ten tuplák, který jsem potom darovala tátovi, tričko a lékárničku v peněžence. Byla jsem hrozně št'astná a nadšená, ale můj žaludek to tak rozhodně necítil. Dělal kotrmelce. Bylo mi těžko a píchalo mě celé břicho, chtěla jsem si jenom sednout a rozdýchat to. Samozřemě na pódiu jsem na sobě nedala nic znát. :D Sešla jsem dolů a táta na mě jen koukal. Byl v tom vidět silný boj pýchy, údivu a zhrození. :D Nakonec všechno dobře dopadlo, žaludek se uklidnil, táta má tuplák a já zážitek!


Jediné, co mě mrzí je, že táta to nefotil a já nikde po celém internetu nenašla žádný záznam nebo fotku sebe a mého litříku v akci. Tak třeba příště!

"Sex and the city night"

21. srpna 2017 v 15:38 | Nikol |  Kousky z mého života
Tohle je příběh o tom, jak jsme si s holkama řekly: "A tak se za to celý léto odměníme a utratíme nějaký ty peníze ne?".
Abyste rozumněli, proč jsme se chtěly odměnit, můžete si přečíst TENTO ČLÁNEK. S letním vytížením jsme na tom všechny stejně, a tak to chtělo se jeden věčer prostě trochu utrhnout z toho řetězu, co nás drží. Rozhodly jsme se tedy udělat si takovou "ladie's night", ale to ve velkém stylu. Tedy alespoň pro partu osmnáctiletých holek, to tak bylo.

Jelikož jsme se chtěly chvilku cítit, jako dámy a všechny milujeme seriál Sex ve městě, řekly jsme si, že si uděláme takový ten koktejlový večer. Rozhodly jsme si každá vzít nějaké ty peníze a zajít v sobotu do Monte, což je téměř jediný podnik u nás ve městě, kde seženete různé koktejly. Víte co, takové ty dámské, strašně dobré a co si budeme povídat, taky drahé. Nastrojily jsme se do šatů, což byla příjemná změna od pracovních hader, a vyrazily. Pro někoho to může znamenat normální sobotní večer, ale pro nás to bylo celkem speciální. Chtěly jsme totiž vyzkoušet co nevíce různých koktejlů. Byly jsme připraveny míchat různý alkohol, smát se, přemístit se pak na párty, tancovat a bůh ví co potom...:D
Těšily jsme se na to už asi měsíc, dokonce jsme na to měly každá udělaný countdown. Když konečně nastala sobota a já nevěřila, že je to konečně tady. Dokonce jsem měla i strach, že to vlastně nebude tak super, jak jsem si to představovala, ale když už jsme konečně seděly v autě všechny tři, nadšení se vrátilo. A když se konečně oblékla a vyfintila i poslední z nás, vyrazily jsme.

Od ted' už bude můj příběh spíše obrázkový. :)


Začínaly jsme asi tím nejsladším, a to Pińa coladou. Potřebovaly jsme si už vážně osladit život, řekla bych. :D Byla naprosto skvělá a po ní jsem cítila, že večer může začít!



Protože Cosmopolitan a Margharita byly nejčastější drinky, co v Sexu ve městě pily, musely jsme zkusit oba dva. Cosmpolitan mi chutnal, ale byl v něm na mě moc cítit alkohol. Margharita mě hrozně zaujala svojí kombinací pití a soli. Měla hrozně zajímavou chut'.




Joo tady jsme se rozhodly zvěčnit ten večer, dokud jsme vypadaly ještě jako lidi.



Tohle je drink s názvem "Kraken Storm". Věděla jsem, že je tam zázvorová limonáda a zázvorové pivo, ale netušila jsem, že to bude pálit až takhle moc. :D Vypila jsem ho opravdu rychle, protože vychutnávat si ho mi nešlo. Měla bych se naučit, neobjednávat si věci se zázvorem, když zázvor nemusím. :D



Po Krakenovi jsem potřebovala něco sladkého a tady jsem se trefila úplně do černého. Jméno tohoto koktejlu bylo "Sex". Ačkoli byl sladký, jako cumel, byl hrozně dobrý a vypadal prostě skvěle. :D



Tohle jsem chtěla zkusit hned, když jsem to zahlédla v nápojáku. Champagne mochito bylo prostě mochito, ale s šampaňským. Tohle zase nebylo tak sladké, ale naopak zajímavé. Jojo jsem asi stvůra, když jsem to doplnila ještě medovým Jackem, co? :D Věřte nebo nevěřte, zatím mi stále nic moc nebylo. :D



Tohle je taková Pina colada, ale v menší verzi. :D On tam rozdíl asi bude, ale mně to přišlo hodně podobné. Che Che má asi v sobě jiný panák, ale to se přiznám ted'ka nevím. Potom jsem měla ještě jeden drink, ale to už se mnou asi trochu zamávalo, protože si nepamatuji ani jeho název. :D Po posledním drinku už se nám chtělo více tancovat než zkoušet dál, a tak jsme jely do klubu. Možná jsme velice dobře udělaly. :D


Přidám ještě jednu tak tak zveřejnitelnou fotku z klubu, jako ukončení článku, protože zbytek si určitrě umíte domyslet sami. :D Mějte se!

Poslední zrnka slušnosti

17. srpna 2017 v 12:01 | Nikol |  Myšlenky
Když pracujete s lidmi, hodně často zažíváte situace, které vás nutí přemýšet o tom, kam se poděla lidská slušnost?
Slušností myslím prosté věci, jako poprosit, poděkovat, pomoct, chovat se mile. Nejvíce to poslední dobou vidím na generaci kolem 13. až 17. roku, ale o tom až dále ve článku. Zatím chci shrnout dospěláky. Nespočítala bych na prstech kolikrát příjde dospělý člověk a místo: "Prosím Vás, dal bych si jedno pivo a jestli můžu poprosit, mohlo by být do skla?" na vás vyhrknou: "Pivo do skla!". Nejen že vás to okamžitě naštve, když už je to za ten den minimálně dvacátý člověk, ale uvědomíte si, že vy sami volíte vždycky tu první, slušnější variantu. Když jim to pivo podáváte, div vám ho nevytrhnou z ruky a beze slova: "Děkuji." odchází.
Další kapitolou jsou lidi, kteří vidí, že jste mladá a začnou vám okamžitě tykat. Myslím, že ve vztahu zákazník a zaměstnanec by se vždycky mělo vykat, nehledě na to, jak starý člověk je. Proto vás věta: "Ahoj, prosímtě kočenko natoč mi tam tu velkou kofču." trošku zarazí. Pomáhání si navzájem mi poslední dobou připadá, jako nějaký středověký zvyk, na který se přece už dávno nehraje. Nedávno jsem se táhla s dvěmi vrchovatými koši odpadků. Byly fakt těžké, tak tak jsem je táhla a u stolu seděli dva cca padesátníci. Pozorovali mě, jak se s tím táhnu a po chvilce prohlásili: "To je ale bordelu, co slečno?". Po koncertech pravidelně sbírám rozšlapané panákové kalíšky po celé pláži, protože těch 15 košů, co tady máme je určitě zrovna moc daleko, tak to hodíme na zem a šlápneme na to, at' je sranda. Také tu jednou byla paní, která platila pětistovkou. Jelikož jsme neměli už moc bankovek na vracení, dali jsme jí asi tři sta papírových a zbytek padesátikorun. Paní se na to podívala a řekla: "No to si ze mě děláte prdel?! Tak to už nic nechci (nechala tam svojí objednávku), nashledanou!". Abych to celé nevztahovala jenom k práci, můžu uvést příklady třeba z autobusu, kde už se dávno zapomnělo na nějaké pouštění starších lidí si sednout. Pravidelně jsou místa k sezení zabraná dvanáctiletými spratky a sedmdesátiletá babička se kácí v uličce v každé zatáčce. Když nastupuje paní s kočárkem jsem většinou já ta, která se zeptá, jestli s ním chce pomoct. Ostatní dělají, jakoby byli slepí. Každodenní problém je taky postupování dále do vozu. Většinou se to blokne v půlce a celá zadní část je prázdná. Ikdyž to řidič vyhlašuje nahlas, nehne se ani noha. O gentlemanských věcech, jako držení dveří, když prochází žena, nebo vstávání, když si sedá ke stolu, nebudeme mluvit. To už je vysoký nadstandard. :D

U mladé generace, o které jsem mluvila výše, to jsou ještě větší bomby. Když jsem byla v šesté třídě a prošel kolem mě devát'ák, skrčila jsem se do kouta, aby mi náhodou něco neudělal, nebo na mě nedejbože nepromluvil. :D Ted' stojím jako třet'ák na střední v řadě na oběd a třet'ák ze základky mi řekne: "Kam si myslíš, že jdeš ty píčo?!". Celkově projít přes základku bez hromady narážek a nadávek je nadlidský úkol. Kamarádce se stalo, že když jako nejstarší na škole obcházeli mladší ročníky kvůli organizaci školní akce, začali po nich ve třídách házet propisky. Tento rok se mi poštěstilo pracovat i s lidmi, kterým je 15 let. Občas nás tedy navštíví jejich kamarádi. My moc dobře víme, že jim osmnáct není a oni ví, že my to víme. Nedělá jim ale sebemenší problém přijít a spustit: "Jedno pivo a ty červený mallborky!". Při otázce: "Osmnáct bylo?" se dočkáte odpovědi: " Na co si hraješ? Tak snad mi to prodáš ne?!". O menších dětech, kteří sehrávají scény svým rodičům, protože chtějí to nejdražší, co tu máme a rodiče jim to odmítnou koupit, ani nemluvím. "Mamiiii, mamiii, ale to mi musíš koupit! Já to chciiiii! Já to prostě chci, tak mi to kup!", načež rodiče většinou vyměknou a koupí. Jednou stál cca desetiletý kluk v řadě na jídlo a čekal, než jeho objednávka bude hotová. Po chvíli na moji kolegini spustil: "Už je to laskavě hotové?Snad nebudeme čekat déle, než ti co byli před námi? My měli taky hranolky!". Omlovám se, že skáču ze situace na situaci, ale píšu to podle toho, co se mi zrovna vybaví v paměti. Stává se, že jdete s kamarádkou z klubu domů a na ulici vás zastaví šesnáctileté nalité holky a chtějí se bít. Začnou pořvávat, že jesli se ještě jednou tak blbě podíváte jejich směrem, tak váš obličej ochutná ten asfalt na zemi.


Tímto to asi ukončím...je to část z toho, na co jsem si vzpomněla. Ale tahle část mi stačí k přesvědčení, že slušnost se ze světa vytrácí. Vím, že spousta lidí nadává na mou generaci, to chápu. Když ale vidím ty mladší děcka, je mi kolikrát fakt smutno. Znamená to teda, že každou další generací se úroveň zhoršuje a zhoršuje?
Neříkám o sobě, že jsem žádný svatoušek, ale vím, jaké to je, když jsou na vás lidé hnusní, proto to sama nedělám.
Loučím se s vámi a pokud máte podobné situace, podělte se o ně v komenářích, děkuji. :)
Mějte se!

Proč nemám ráda léto?

15. srpna 2017 v 11:48 | Nikol |  Kousky z mého života
Když občas příjde řeč na oblíbené roční období, říkávám vždycky, že pro mě je to zima. Obratem se mě lidi ptají: "A co léto?". Na to odpovídám, že léto ráda nemám. Né, že bych ho přímo nesnášela, ale nemám ho zkrátka v lásce. Okamžitě přichází otázky, jako: "Proč?","Co se ti na létě nelíbí?","Vždyt' je teplo a sluníčko!","Můžeš se koupat a jezdit na výlety!". Klidně bych jim mohla půl hodiny vysvětlovat, že pro mě znamená léto něco jiného, ale je to ztráta času. Radši to totiž ted'ka vysvětlím vám. :D Ne dobře, musím říct, že je druhá polovina srpna a já mám chut' skládat ódy na podzim, jak už mě to léto štve. Takže se z toho potřebuji logicky vypsat, předem se omlouvám.

Probouzím se ze sna, ale není to budík, co mě budí. Ostré ranní sluneční paprsky mě vyloženě "kopají do obličeje" a řvou na mě: "Vstávej!". Tudíž se ani jeden den pořádně nevyspím. Máme totiž okno natočené na takovou stranu, že tam každé ráno paří. Tak to tedy vzdávám a vstávám. Podívám se z okna a vidím oblohu, na které není ani mráček. Podívám se na počasí a vidím, že má být 35°C. Znechuceně se odebírám do koupelny.
Abych vysvětlila, proč mě vyhlídka na třicetipeti-stupňové vedro nenadchne, pracuji v kiosku u vodní nádrže. Ikdyž si obleču jen nejkratší crop top a šortky, stejně se škvařím ve vlastní št'ávě. Kilometrová nekončící fronta u okýnka mi na náladě moc nepřidává. Po chvilce pocení mě začíná škrábat celé tělo a kdybych si měla náhodou možnost sednout jen na chvilku na židli, tak se z ní už nikdy neodlepím. V takové dny jsou lidi schopní být nastoupení už v 9 hodin ráno a koupat se. "To jako vážně někdo vstává v 8, aby se už v 9 mohl koupat v přehradě?"...je naše typická ranní hláška. O tom, že práce v kiosku je jedna z nejnevděčnějších psát nebudu, o tom klidně jindy, někdy v prosinci. :D
Ale už se dostáváme k tomu, že v tomto summer jobu trávím téměř každý letní den, takže se mi nestane, že bych se jela někam koupat, nebo opalovat, nebo na výlet do zoo, nebo kamkoliv jinam. Dovolenou mám taky naplánovanou až na září, abych náhodou neměla míň hodin a měl kdo být v práci, pakárna. Když už se doplazím domů, ještě bych si ráda zacvičila, ale v takovém vedru už po 15 minutách cvičení nevím, jestli cvičím cardio, nebo dělám aquaaerobik. Potom je tu taky hmyz, úžehy, úpaly, summer body a takové ty nepříjemné věci. :D
Každopádně po létě přichází podzim a spoustu skvělých věcí s ním. Hned v září příjde moje dovolená, kolotoče, ochladí se a pokud to dobře výjde, tak po několika letech příjde počasí na legíny a mikinu. V říjnu je tu burčákový pochod, plesy, Halloween, příroda se začíná barvit. V listopadu mám svátek a všude kolem jsou přípravy na vánoční čas, což miluji. V restauraci (práce číslo dvě) začínají vánoční večírky, takže je spousta práce a taky spousta dýšek. Když ráno vstávám a kontroluji počasí, bývám nadšená. Obleču si legíny, tričko a svoje oblíbené maxi svetry. Pomalu je tu čas punčů, káviček a čajů. A Prosinec? O tom už se asi rozepisovat nemusím...to je čas Vánoc, lásky a času stráveného s rodinou.

Tohle jsou kolem a kolem důvody, proč je pro mě léto jen taková přestávka na vydělávání peněz. A až se mě bude někdo zase ptát, odkážu ho na tento článek. :D A jak to máte s ročními obdobími vy?


Nový přírůstek do rodiny

14. srpna 2017 v 8:10 | Nikol |  Kousky z mého života
Naše nejblížší rodina je hodně malá, ale jedna část, která jí nikdy nechyběla, byl pejsek. Od mého narození, u nás vždycky nějaký byl.Naše rodina...no jsme prostě pejskaři. Po smrti Scarlettky (bullteriérka) jsme ale žádného neměli, protože nás to všechny vzalo a trvalo nám, uvažovat o dalším pejskovi. Tedy spíš mamce. Já a sestra jsme věděly, že bez psa to u nás nejde.
Dlouho jsme to nechávaly být, až jsme si jednou z ničeho nic řekly, že jdeme hledat. Začaly jsme prohledávat všechny možné stránky, kde můžete koupit a nebo zachránit pejska. Tohle šílenství trvalo taky tak čtvrt roku, než se nám podařilo najít právě tento vrh štěňátek z Lipníku nad Bečvou.

Zamilovaly jsme se do hnědobílé holčičky, tak jsme zaplatily zálohu a čekaly. Měly jsme už i vybrané jméno, když nám majitelka oznámila, že je to bohužel nejagresivnější štěně z vrhu. To jsme vzít nemohly, jelikož nechcete mít doma agresivní bojové plemeno. Navíc máme doma tříletého synovce, takže rozhodnutí bylo jasné. Majitelce tedy zbyli ještě dva bílo-černí chlapečci. Jednoho dne jsme se tedy vydaly do Lipníku, podívat se na ně.

Poznaly jsme maminku štěňat (hnědobílá stafordka) a tátu (naprosto nádherný křížený pitbull s dalmatinem). U mě byl Teo jasná volba, hned když si tam naštrádoval jako pán světa a potom okamžitě vytuhnul v té nejvtipnější poloze, co jsem zatím viděla. Sice jsme ještě dlouho přemýšlely, jestli ho opravdu vezmeme domů, ale nakonec jsme neodolaly.
Jelikož jsme měly vymyšlené jměno pro holku, nastalo nové kolo přemýšlení o jméně. Navrhla jsem asi tři jména, ale to finální vybral právě synovec. A tak je tady s námi náš Teo. :)






Ted' je to ještě miminko, ale jednou mi dá tenhle malej d'áblík sakra zabrat.
Tak se zatím mějte. :)

Můj výlet do Nizozemska

12. srpna 2017 v 0:27 | Nikol |  Cestuji
Psal se březen 2017 a já se připravovala na můj poznávací zájezd do Nizozemska. Moc jsem se těšila, ale byl tu jeden problém...jela jsem sama. Zájezd jsem totiž dostala od mamky k narozeninám, které mám v lednu. Tato země byla tehdy jasnou volbou, protože jsem tehdy udržovala takový vztah nevztah s Nizozemcem. Ano, řeknete si, naivní. Bylo. Ale nutno dodat,že jsem se nikdy necítila tak, jako s ním. Ani před ním a ani po něm. Na tohle at' má každý názor jaký chce, ale já věřím sým pocitům. Každopádně jsem chtěla moc poznat tuto zemi a zároveň se s ním opět vidět, proto tenhle dárek. Jsem za to mamce neskutečně vděčná, o tom žádná, ale stále tu byl ten malý problém.
Nikde dál jsem totiž úplně sama ještě nebyla. Tak nějak jsem věřila tomu, že se určitě s někým seznámím, protože taková jsem já, ale vždycky tu bylo takové malé "ale co kdyby". Věděla jsem, že se s ním uvidíme, ale také jsem věděla, že se musím v rámci možností držet zájezdu. To pro mě znamenalo, že by bylo moc fajn, kdybych mohla s někým sdílet svoje pocity, nebo zkrátka jen s někým mluvit, protože jsem hodně ukecaná. :D Mamka se mě ještě ptala, jestli to nechci nějak zrušit. Nehledě na to, že by jí žádné peníze nevrátili a já to veděla, chtěla jsem to uvnitř sebe nějak hecnout. Toužila jsem po tom zkusit být sama za sebe. Řekla jsem tedy, že JEDU!

Náš autobus měl vyjíždět z Brna kolem oběda. Plán byl takový, že mě tam hodí sestra, pojede i mamka a synovec, dáme si oběd a vyprovodí mě na autobus. Tady musím doporučit podnik Black Point Cafe, kde jsme se hodně dobře najedli v příjemném prostředí. Po obědě nastal čas jít. Začalo se to ve mně trochu prát. Chvilku jsem měla chut' nasednout zpátky do auta a otočit to směr domov a chvíli už jsem chtěla sedět v autobuse směr neznámo. Když jsme se dovlekly před autobus, všichni tam někoho měli k sobě. Chvilku mi bylo smutno, ale řidič mě z toho okamžitě vytrhl svým humorem. Mamka, již tradičně, začala slzet a já věděla, že čím déle tam s ní zůstanu, tím horší to bude. Rychle jsem se rozloučila a zalezla do autobusu. Trvalo to ještě asi 10minut, ale konečně jsme se rozjeli.

Seděla jsem zatím u stolečku sama. Autobus měl být plný, takže jsem byla zvědavá, kdo si ke mně přisedne. Někde u Prahy nasedli holka a kluk, kteří měli stejné příjmení a byli si hrozně podobní. Přemýšlela jsem jestli jsou to manželé nebo sourozenci. Jelikož už jsem prostě taková, nenapadlo mě nic lepšího než okamžitě vyhrknout: "vy jste manželé?". Oba to vzali v pohodě a začali se smát. Byli to totiž bratranec a sestřenice. Okamžitě jsme se dali do řeči. Zjistila jsem, že poslední prázdné místo u našeho stolečku patří jejich kamarádce, která bude nastupovat kousek za Prahou. Po chvíli mi nabídli, jestli nechci čas trávit s nimi, když jsem tam sama. Byla jsem šíleně ráda a ihned souhlasila. Už jsem totiž věděla, že jsou to fajn lidi. Ted' už jsem se tedy jenom těšila! :)




Náš zájezd jsme začali v malém rybářském městěčku Volendam. Přestože foukalo tak, že jsem se div nedržela zábradlí, dokázala jsem si užívat tohle místo a nasát jeho atmosféru. Byly tam typické rybářské domečky, sochy, krásný výhled na moře ale pekelná zima. :D







Další zastávkou byl Keukenhof, což je obrovská květná zahrada. Uvnitř naleznete obrovské množství druhů květin (hlavně tulipánů a orchidejí), zvířátka, obrovské skleníky, potůčky, romantická zákoutí, občerstvení a různé atrakce. Můžete si zde koupit různé hezké suvenýry a také sazenice rostlin, které v zahradě rostou. Osobně můžu říct, že pro mě byl v Keukenhofu problém pouze to, že jsme na to měli vyhrazených cca 9 hodin, což bylo opravdu přespříliš. At' už jdete pomalu nebo rychle, jídlo si dáte nebo ne, za tři až čtyři hodiny už nemáte co dělat. :D Když to shrnu, tak je to určitě místo, které stojí za návštěvu! V prvním zamilovaných měsících vztahu to může být srdcervoucí romantika. :D







Zaanse Schans...opravdu kouzelné místo. Skanzen, který je obklopen větrnými mlýny, kanály, typickými domečky, dílničkami a oplývá úžasnou atmosférou. Uvnitř jsou různá musea, jako třeba museum sýrů a museum dřeváků. Všude kolem je krásná krajina, cítila jsem se jak v jiném světě. Uvnitř musea sýrů je obchůdek, kde můžete ochutnat nespočet druhů sýra a potom si vybrat, které z nich si koupíte a odnesete domů. V museu dřeváku se zase můžete podívat na to, jak se takový dřevák vyrábí a samozřejmě si svůj pár dřevěných bot koupit. Dokonce podle čísla vaší nohy. :D Na tomto místě je opravdu krásně, návštěvu doporučuji. :)









Amsterdam. Hrozně mě mrzí, že jsme na něj měli jenom jeden den, protože je mi jasné, že jsme neviděli skoro nic z toho, co bych sama vidět chtěla. Ale i z toho mála, co jsem viděla, se mi toto město šíleně zalíbilo. Všechen ten ruch, ale zároveň klid. Hromady lidí, ale přitom jste na ulici sami, protože každý se stará o sebe a né o vás.
(Mimochodem, to jídlo na fotce jsou bramborové kuličky, podávané s dipem dle vaší volby, moc dobrá záležitost. :D)
Až tam pojedu příště, chtěla bych si to více projít a trochu to město "zažít". Chci být více času v Red Light uličce, ve městě, v uličkách, museích, v barech a restauracích či parcích. Zkrátka rozhodně musí nastat další výlet. :)
PS: Vyfotit se u nápisu "AMSTERDAM" bez lidí kolem? Nemožné. :D


Tohůe je jeden z mých suvenýrů. Vlastně je to jediný ode mě pro mě. :D Tuto oříškovou směs jsem koupila právě v Zaanse Schans v museu sýrů. Doporučuji taky modrý levandulový sýr, který jsem dala svojí mamce. Moc jí chutnal.
Jak bych to tak celé ukončila...sama nevím. Jediné, čím jsem si jistá, je to, že tam pojedu znova a znova, že se tam chci dostat na vysokou školu a že do toho hodlám dát vše. :)
Pro ty z vás, kdo jste Nizozemsko ještě nenavštívili, neváhejte!
Doufám, že fotky samy mluví za hodně, přestože se mi povedlo dát sem asi třetinu z vyfocených, byla jich totiž opravdu spousta, ale hodně z nich si bylo podobných. Nakonec...

Nevím jestli tohle někdy budeš číst, ale ještě jednou: "Děkuji, mami!".

6 potravin, kterým byste mohli přijít na chut'

6. srpna 2017 v 16:31 | Nikol |  Jídlo a vše kolem něj
Škála existujicích potravin se zdá téměř nekonečná. Tolik druhů ovoce, zeleniny, mas, luštěnin...nemůže být těžké si sestavit pestrý jídelníček. Všichni máme své oblíbené potraviny a potom ty, které nemůžeme snad ani vyslovit bez toho, aby náš žaludek neudělal kotrmelec. Většinou máme tendenci mít oblíbené právě ty potraviny nebo jídla, která jsou svou chutí nejvýraznější. Jenomže zároveň jsou to bohužel také ty, které v sobě mají nejvíce cukru, soli, chemie, atd. Nemůžu říct "nezdravé potraviny", tento termín nemám ráda. Popsala bych je asi následující větou. Do těla vám přinesou spíše velkou energetickou hodnotu, jednoduché sacharidy, tuky, než vitamíny, minerály a dlouhodobý pocit sytosti. Ale to už všichni douho ví.
Je to důvod, proč je tak snadné být v dnešní době obézní. Čerstvé produkty, které naše tělo zahrnovaly důležitými již zmíněnými vitamíny, vlákninou a "dobrými sacharidy", byly přebity balenými, masově produkovanými potravinami s vysokou energetickou hodnotou a skvěle "dolazenou" chutí. Není se čemu divit.
Napříkad u dětí je to největší problém, protože nad tím nikdy takhle nepřemýšlely...ani nemůžou, jsou to děti. Ale dětská obezita roste každým dnem, a to i přes projekty typu "zdraví do škol".

Potraviny, o kterých budu nadále psát nebývají moc oblíbené, zvláště mezi dětmi. Jsou ale zdrojem velice užitečných látek a není těžké si je oblíbit. Když už ne samostatně, tak určitě alespoň jako součást nějakého jídla.

Bílý jogurt

Mnohdy slýchám: "Fuj, jak to můžeš jíst?! Vždyt' je to úplně bez chuti!" Už s tímhle nemůžu souhlasit, protože chut' má. Svoji specifickou chut', u které záleží hlavně na značce a na obsahu tuku v jogurtu. Bílý jogurt se dá použít na spoustu věcí. Můžete si ho dát jenom s oříšky, nebo ochutit domácí marmeládou, používá se taky do dortových krémů a tvarohových čásí, můžete si z něj udělat skvělý dip, nebo přidat do marinády na maso. A spoustu dalšího. :)
Pro vaše zdraví obsahuje mikroorganismy přátelské pro tělo. Napřiklad laktobacily, které podporují kvasné procesy chránící sliznici vašeho střeva. Ochraňuje vás před střevními chorobami, ale také podporují dobré trávení. Dále jeho konzumace zvyšuje imunitu, také chrání před vaginálními infekcemi (opět kvůli laktobacilům).
Maska z bílého jogurtu má prý zlepšovat a rozjasňovat plet', ale tomu nemůžu věřit, dokud to nezkusím. :)


Cuketa

U téhle zeleniny musím říct, že já ji naprosto miluji. Patří mezi moje nejoblíbenější potraviny vůbec. Přesto ale neznám moc lidí, kterým chutná. Cuketu si můžete usmažit obalenou, což je ta méně zdravá forma, ale moc dobrá. Můžete si udělat cuketové nudle, grilovanou cuketu, přidat do teplého nebo studeného salátu, upéct si plněnou cuketu, cuketový chléb, brownies, placičky a spoustu dalších věcí. Sázela bych na to, že alespoň jedna z nich vám chutnat bude. :)
Výhody cukety jsou potom hojení střev (obsahuje slizy, které regenerují střevní výstelku), povzbuzuje funkci střev a tím zvyšuje imunitu a svou zásaditostí pomáhá udržet acidobazickou rovnováhu těla. Jelikož je cuketa z velké části tvořena vodou, pročišt'uje ledviny. K hubnutí se též hodí skvěle, jelikož 100g obsahuje pouhých 20 kcal, což je velice málo. :)


Ryby

Tady jsem narazila asi na největší "bod úrazu". Když se tak kolem sebe dívám ve školní jídelně, nebo se s někým o jídle bavím, zjištuji, že veliká většina lidí ryby vlastně vůbec nejí. Důvody jsou různé. Někomu vadí, že smrdí rybinou, někomu konzistence,někomu kosti v rybím mase. Rozumím tomu, že to má každý člověk jinak a nikomu nic neberu. Existuje ale tolik druhů ryb...a hlavně je můžeme rozdělit na sladkovodní a mořské, které určitě tolik "nesmrdí", že zřídka kdy lidem věřím, že nejí "vůbec ryby". Řekla bych spíše, že nejí "nějaké z ryb" a ty ostatní ještě nezkusili.
Především mořské ryby obsahují tzv. zdravé tuky, tj. omega-3 mastné kyseliny a vitamíny skupiny B, hořčík nebo selen. Mají vysoký obsah kvalitních bílkovin.

Jejich schopností je preventivně působit před onemocněními srdce a oběhové soustavy. U hubnutí mohou tuky z ryb napomáhat odbourávání podkožního tuku.
Zajímavostí je, že při objemovém tréninku se doporučuje losos a při rýsovacím treska. Tenhle fakt můj život nijak neovlivní, ale třeba tu nějaký bodybuilder je. :D


Pohanka

U pohanky chápu, že má opravdu takový zvláštní "ocas" v chuti. Třeba moje máma ji absolutně nesnáší. :D Pro ty, co ji ale ještě nezkusili, doporučuji tomu dát šanci. Dá se použít jako příloha nebo přísada do sálátů. dobré jsou taky pohankové sladké kaše. Koupit se dají pohankové sušenky a krekry.
Nejenže pohanka příznivě ovlivňuje funkci trávicího systému, ale také uklidňuje žaludeční a dvanáctníkové vředy, regeneruje jaterní buňky, snižuje vstřebávání cholesterolu z potravy, snižuje riziko trombózy, infarktu a mozkové mrtvice a je významným zdrojem vlákniny, vitamínů a minerálů. Je to takový "všelék", který byl zapomenut časem, ale nyní se opět vrací. :)


Cottage sýr

Tak tohle je taky srdeční záležitost. Cottage se dá také použít na více způsobů než jenom jako "pomazánka" na chleba. Můžete ho přidat do studených salátů, nebo ho jíst jenom tak, nebo ochucený marmeládou/medem/ovocem. Je hodně nízkokalorický a zasytí. Navíc jeho vysoký obsah proteinů pomáhá udržet pocit hladu na uzdě, zároveň dokáže potlačovat chuť na sladké a podporuje růst svalů. :)


Voda

Ano, voda sice není potravina, ale bude dobré se o ní zmínit. Je to vlastně základ všeho a taktéž našeho těla. Mnoho lidí nepřikládá vůbec žádný význam dodržování pitného režimu. Naopak, je to ale hodně důležité. S pravidelným a častým vylučováním se nám totiž z těla dostávají ven škodliviny a látky, které naše tělo už nepotřebuje. Mohla bych mluvit o významu dehydratce atd., ale chci spíše mluvit o tom, proč pít právě vodu. Pitný režim totiž sice dodržíte i těmi dvěmi litry cocacoly, ale spolu s tekutinou do sebe dostáváte i neskutečné množství cukrů a chemie. Když vypijete kolik chcete vody, stále v sobě máte 0kcal. Když ale vypijete dva litry coly, máte v sobě 853,43kcal, což se rovná třeba třem a půl porcím vepřového steaku. O množství kostek cukru ani nemluvě. Podobně je to s džusy, slazenými minerálkami a tak dále. Není to nakonec vlastně jednodušší, pít vodu?
Musím říct, že můj největší hřích bylo vždycky pivo a alkohol celkově. A když jsem zjistila, že to tak je, nerozhodla jsem se ho z večerů s přáteli vyřadit, řekla jsem si, že nějakou tu neřest mít můžu. :) Samozřejmě ne nějak často, ale jednou dvakrát týdně si prostě někam sedneme rádi. :)


Tak tohle je konec mého článku. Doufám, že nevyzněl tak, že vás do nečeho přemlouvám, nebo vám něco "cpu". Jenom jsem vám chtěla představit potraviny, na které jste se dřív možná dívali s nechutí a neuvažovali o tom, že byste je zkusili.
Já osobně se třeba nedokáži přenést před chut' grepu, ani kdyby mě kdokoliv nutil jak chtěl. Každý máme něco. :D
Tak se mějte!

Kam dál