Řekni to svým oblečením!
Doufám, že se vám tu bude líbit, naleznete kousek mě a třeba si i kousek odnesete. ( více v rubrikách )

Hudba a vztahy

17. března 2017 v 11:47 | Nikol |  Kousky z mého života
Byly časy, kdy jsem si zatvrzele myslela, že hudba snad nemůže ovlivňovat vztah mezi dvěma lidmi. Nemyslím teď přátelství, spousta jich totiž vzniklo klidně jen na základě stejného hudebního vkusu. Ikdyž vám ale hudba vašeho kamaráda zrovna nevoní, stále to není žádný problém, pokud jste tolerantní člověk. Jak jsem časem poznala, ve vztahu je to trochu něco jiného.

Například já jsem hodně tolerantní člověk, protože na mně samé je spoustu chyb a zvláštních věci, kterè se některým lidem nemusí úplně zamlouvat. Nikdy jsem nikoho za jeho hudební vkus neurážela, nikdy jsem s ním dokonce nerozebírala, jak to může poslouchat. Nenapadlo by mě podle toho nějak předčasně lidi soudit, nebo rozzřazovat. Přestože jsem měla kamarády i kamarádky, co poslouchaly metal, deathmetal, reggae, drumy nebo prostě pop, nikdy mezi námi hudba nevyvolávala žádný problém. I tak ale musím říct, že znám spoustu lidí, co jsou schopní za hudbu lidi narovinu odsoudit.

Teď ale zpět k tomu, jak si myslím, že hudební vkus ovlivňuje partnerský vztah. Když uvedu příklad z mých zkušeností a lidí z mého okolí, berte to jako příklad ze života, ne jako jasnou jedinou pravdu. (Víte, jak to myslím) Sama jsem se potkala jak s kluky, kteří poslouchali pop, tak s metalisty a rockery, těmi, co poslouchali hardcore, frenchcore nebo dnb. Řeknu vám, největší problém byl asi v hardcoru, protože mi to bylo den co den vnucováno, nejmenovaný tím žil, tím pádem jezdil na ty akce, to znamená i nějaký ten fet a tak. Také si byl schopný pustit si to do repráčků venku na plné koule. Věřte mi, nebylo to příjemné, přestože jsem se té hudbě taky snažila, kvůli němu, přijít na chuť. Myslím, že teď je mu nejlépe se slečnou, která poslouchá to samé. :) Další bych uvedla kluky, kteří poslouchali pop. Ti měli většinou hrozný problém s tím, že já poslouchám rap. Dalším problémem pak bylo, že většinou neměli žádný svůj názor a byli lehce ovlivnitelní okolím. Rockeři, ti zase brali velice vážně, jak jsem jenom nemohla slyšet tuhle a tuhle klasiku a jaktože neznám tamtoho interpreta. Toto se stalo jak mně, tak mé kamarádce. Narážky na rap probíhaly taky téměř denně. Máte taky podobnou zkušenost?

Asi bych měla uvést, co poslouchám já, že? Nejvíce mám ráda český a slovenský rap, protože miluju texty, které pro mě mají smysl a můžu se v nich najít. Mám ráda také české táborákové písničky, nevadí mi ale ani nějaký ten pop nebo rock, když je to hezká písnička.

Co jsem tím celým ale chtěla říct je, že hudba podle mého ovlivňuje osobnost člověka, a také ukazuje co v sobě člověk skrývá, kolik toho zažil a čím si musel projít. Možná proto si tak dobře rozumím s lidmi, kteří ten rap poslouchají taky. Kdoví. Pokud k tomu máte co dodat, prosím napište mi do komentářů váš názor. Přeji hezký pátek!:)
 

S novou energií zpět na blog?

14. března 2017 v 16:48 | Nikol |  O této stránce
Zdravím,
jak jste si jistě mohli všimnout, po mém starém blogu jsem zkusila přesídlit sem, ale nějak se mi už nepodařilo se tu udržet. Důvodů bylo více, ale hlavním byl nedostatek času. Do mého života jsem si totiž v odobí, kdy jsem byla hodně št'astná (zadaná a všechno mi šlo), nabrala moc povinností, díky kterým jsem vlastně jen lítala z místa na místo. Neměla jsem čas pomalu ani na jiné lidi v mém životě, kromě mých nejbližších. Najít si čas na psaní blogu tudíž nepřicházelo v úvahu. Potom když moje štěstí zamávalo na rozloučenou a šlo o dům dál, snažila jsem se už jenom přežít týden za týdnem. Mezi ty věci, co mě každý den zaměstnávaly, patřila také autoškola, která bohužel trvala celé 4 měsíce s tím, že jsem jí věnovala skoro každý den alespoň hodinu a půl. O autoškole, jejím špatném výběru a zdůvodnění, proč to vlastně trvalo tak dlouho ale jindy. O tom, že moje týdny, kdy jsem se v kuse nezastavila, mě dostaly docela, sprominutím, doháje, také jindy,

Ted' můžu díkybohu (nebo jakékoliv vyšší síle tam nahoře) prohlásit, že mám hotový řidičák a tím pádem mi tenhle velký kámen ze srdce spadl. Tím se samozřejmě do mého života přineslo také mnohem více času navíc, a tak jsem si řekla: "Proč zase nezkusit dělat to, co mě naplňovalo?!". Dostávám se tedy pomalu k tomu, že bych chtěla zkusit (nemůžu vám nic slíbit) opět přispívat nějak pravidelně na blog. Nemyslím každodenně, protože nechci abych to začala brát jako povinnost, jako před dvěma roky, ale alespoň jednou nebo dvakrát týdně bych něco vyplodit mohla.

Přemýšlím, jestli změnit popisek stránky. Myslím tím, píši v něm, že je můj blog zaměřen na oblečení, které vyrobím a dále pak také na můj život plány a zážitky. Možná bych to mohla trošku pozměnit, protože si nejsem jistá jestli najdu také čas na nějaké další tvoření s oblečením, ale upřímně...ráda bych. Uvidíme časem kam se to vyvine, ale rozhodně bych sem chtěla začít znovu sdílet svůj život. Bez ohledu na to, kolik lidí to bude číst (jakože nepočítám s návštěvností, které jsem dosahovala na posledním blogu), chtěla bych se zkrátka vypsat, tak jak jsem to milovala a doufám nadále milovat budu.

Také přemýšlím o tom, zda psát tady a nebo pokračovat v psaní na wordpressu. Co myslíte? Tomu dám také ještě zatím čas na rozmyšlení. Zatím možná budu přidávat stejný obsah na oba blogy, a potom nechám jen jeden.
Děkuji za pochopení. Doufám, že časem opět získám čtenáře, které bude zajímat to, co píši, ikdyž vím, že začínat znova od nuly není nikdy jednoduché. Řekla bych, že ted' už ani ne jako "NikdyScary", přestože tato přezdívka se mnou už asi bude nějak spjatá napořád, vám můžu popřát hezký den.


Actually...still the same person as I used to be.

Těším se u dalšího článku. :)

Tričko "Alien"

6. října 2016 v 12:00 | Nikol |  Moje oblečení (SayIt!)
Zdravím!
Dneska bych vám chtěla ukázat tričko, které je vlastně takové obyčejně neobyčejné. Vysvětlila bych to tak, že motiv je obyčejný, ale význam ne. Pro mě to znamená něco jako, že se cítím mezi lidmi kolikrát jako z jiné planety. (A že je to poslední dobou častěji a častěji) Jde o černé tílko, na němž je nakreslená hlava mimozemšt'ana a pojmenovala jsem ho tedy "ALIEN".
Tip: Vypadá to dobře, když jste například na diskotéce, kde svítí bílá barva.
Toto tílko se dá sladit s čímkoli barevným, nebo si můžete zachovat "blackandwhite" outfit. Abych pravdu řekla, ten mám nejradši. Smějící se Dá se použít jak ke kalhotám, tak k sukni, protože alien je na vrchní části tílka, takže bude vidět i tak.


Kdyby jste měli zájem, stačí napsat na můj facebook "Niki Spillerová".
Budu ráda, když mi budete posílat i vaše nápady na motivy.
Přeji hezký zbytek dne!
 


Výlet do Prahy

5. října 2016 v 12:09 | Nikol |  Kousky z mého života
Ahoj všichni!
Nebudu vám asi sdělovat nějaké detaily, protože to za prvé nechci zakřiknout a za druhé by to byl dlouhý příběh, který si stejně ráda nechám pro sebe. Základní informace je ale asi to, že za mnou do Prahy někdo přijede (Prahu nezná) a já bych chtěla naše hlavní město předvést v jeho plné kráse. Jelikož jsem ale z malého města na moravě, do Prahy jezdím jen občas, a tak jsem měla pocit, že ji skoro neznám. Potřebovala jsem s tím teda trošku pomoct a jelikož mám se svým tátou hodně dobrý vztah..takový kamarádský, poprosila jsem ho, jestli by mi s tím nepomohl. A on souhlasil. Vybrali jsme den, který seděl nám oběma a zamířili do Prahy. Bylo mi moc fajn, protože den předtím jsem byla ve Vídni, a tak jsem skoro nestihla zaregistrovat, že bohužel ještě stále bydlím v našem městě. (Nemám to tu zrovna v lásce) Jeli jsme vlakem, protože máme vlak zadarmo, takže nám cesta zabrala asi 3 hodiny, ale to mi vůbec nevadí.

Tip: Když pojedete do prahy s ČD, dejte si latté za 10kč.

Dojeli jsme na místo a já prohlásila: "Tak tati, naplánuj si v hlavě nějakou trasu, aby jsme zvládli všechno důležité a já si zapamatovala, jak se kam dostanu a co kde je". A tak jsme se vydali na takovou "Tour de Prague". Neměli jsme na to celý den, a tak jsme šli opravdu rychle, ale i přesto jsem stihla vnímat, jak je praha krásná! Měli jsme moc pěkné počasí, takže nám bylo chvílemi i vedro. Začali jsme na Václaváku a dále pokračovali k Mostu Legií, Tančícímu domu, dále zpět na most, přes něj k lanovce, která vede na Petřín, dále na Karlův most, přes něj jsme přešli a dostali se na Staroměstské náměstí ...a tak dále. Mezitím mi neustále všechno vysvětloval, povídal o všem možném a já se stále rozhlížela okolo sebe, abych toho zachytila snad co možná nejvíce. Na úkor toho jsem sice vůbec nefotila, ale to vám vynahradím za 14dní!


Na konci dne jsme si ještě sedli na pivko a celé si to shrnuli...byla jsem unavená, ale nadruhou stranu nabitá energií a cítila jsem se strašně dobře. Usmívající se Potom už bohužel nastal čas jet domů, a tak jsme nasedli na vlak a frčeli zpět.

Co je vaše nejoblíbenější místo v Praze?
Jak často Prahu navštěvujete?

Vídeňské přírodovědné museum (NHM)

3. října 2016 v 23:19 | Nikol |  Kousky z mého života
Zdravím vás!
Chtěla bych vám dneska popovídat o naší třídní exkurzi do Vídeňského přírodovědného musea.
Celé to začalo, když nám naše učitelka biologie přiša jen tak jakoby mimo řečí říct, že jedeme do Vídně. Všichni jsme se pochopitelně začali hned těšit a přemýšlet, jestli chceme strávit čas v museu a nebo na koloběžkách. Já, jako člověk, co by chtěl z biologie maturovat, jsem si vybrala museum. Více než polovina obou tříd, si však vybrala koloběžky, a tak jsme na museum měli alespoň prostor a všechno probíhalo tak nějak víc v klidu.
Do Vídně jsme jeli klasicky pár hodin autobusem. Naštěstí mám tyhle dlouhé cesty, kdy můžu jenom poslouchat hudbu zakleslá v sedadle, dost ráda. Konečně jsme dojeli na místo, druhá skupina se od nás odpojila a my pokračovali do musea. Co na to říct, už jenom z venčí byla ta stavba nádherná, a tak jsem se nemohla dočkat na to, co uvidím uvnitř.
Museum se skládalo ze dvou pater. Každě patro bylo takovým uzavřeným okruhem obrovských sálů s vystavenými exponáty. První patro bych pojmenovala, jako "Evoluce" nebo "Od začátku po současnost". Byla v něm popsána země od jejího vzniku, vystaveny minerály, představeny praorganismy, trilobiti, členovci...bylo zde ukázáno, co se dělo s kontinenty, sopečná činnost, a dále to šlo k pravěkým rostlinám, ještěrům, obrovskému hmyzu a přes savce až k nám. (Což je vlastně to, co mě od malička tak fascinuje) Druhé patro bych nazvala nejspíš "Živočichové", a to opravdu všichni, kteří vás jen napadnou, nebo kolikrát ani nevíte, že po zemi něco takového vůbec "běhá". Obejít obě patra nám trvalo asi hodinu a půl a bylo to zajímavé to ano, ale musím se přiznat, že každý kámen jsem opravdu detailně nezkoumala.

Dále jsme se procházkou dostali až k centru Vídně, a jelikož jsme padali hlady, první zastávka, po dlouho očekávaném vyhlášení rozchodu, byl McDonald. Ano, je to možná zvláštní, že jsme si nezašli na proslulý Wienerschnitzel, když už jsme tam byli, ale ono vás to v tom McDonaldu pořád stojí mnohem menší peníze a hlavně méně času, který mně osobně tam byl docela vzácný. Byli jsme docela překvapení ze systému, jak si tam objednáváte své jídlo. Já jsem to viděla poprvé, takže mi chvíli trvalo se zorientovat. Smějící se Jsou tam digitální tabule, na kterých si vyberete svou objednávku, vyjede vám lístek s číslem, se kterým jdete ke kase. Tam objednávku zaplatíte a oni vám dají další lístek, se kterým čekáte až bude vaše objednávka připravená k převzetí. Je ale pravda, že je to mnohem rychlejší!
Potom jsme šli do Starbucks, kde jsem si dala dýňové Frappuchino, bylo výborné! Na kelímek mě podepsali jako "Mickey", takže mám asi oiciálně novou přezdívku. Smějící seChtěly jsme se s Markétkami mrknout i do nějakého obchodu, protože vždycky když jsme zatím ve Vídni byli, nebyl všední den a obchody byly tím pádem zavřené. Zašly jsme do Forever 21, kde jsem si koupila takový ten "těsný" krajkový náhrdelník, ze kterého jsem stále ještě unešená, i přes to, že někteří lidi proti tomu mají opravdu výhrady...což mě vcelku překvapilo, ale nevadí! Usmívající se Potom jsem se chtěla moc jít projít po okolí, ale všichni si sedli na lavičku, jako kakabusové, a mrčeli, že je bolí nohy. Tak jsem ukecala M. a ještě jednoho spolužáka a trošku jsme se mrkli kolem dokola...no a potom, potom už byl čas nasedat do autobusu směr Česko!
Ve výsledku můžu říct, že jsem moc ráda za to, jaké nám vyšlo počasí a za to, že jsem tam mohla opět být a vidět něco nového! Doufám, že co nejdříve tam zajedeme zase!

Zkouška nového stolního grillu

30. září 2016 v 23:48 | Nikol |  Kousky z mého života
Dobrý den,
tak jsem zase tady a tentokrát to bude takový vykecávací článek, nebo to mám nazvat spíš článkem typu: "Fakt to potřebuju někomu sdělit a někam nahrát ty fotky"? At' tak, či tak, jdu na to.

Byl jednou jeden den, a jak už to tak bývá každým rokem, sestra za mnou přiběhla s tím, jestli už vím, co dám mamce k narozeninám. V mojí hlavě se klasiky vždycky točí asi tyhle tři myšlenky: "To už uběhl další rok?", "Co jí mám sakra koupit?", "Aha, takže ségra očividně nemá tušení, co koupit". Začala jsem tedy přemýšlet, co by jí tak mohlo udělat radost. Chtěla jídelní stůl s židlemi, ale ono to s brigádovým platem studenta není úplně sranda. Tak jsem přemýšlela dál. Máma není ten typ ženy, která se každy den čančá, nosí šperky, nebo ocení voňavku. Tím ovšem nechci říct, že se neobléká hezky, nevoní a nesluší jí to...na svůj věk je to kočka! :) Každopádně, je spíš praktický člověk. Napadlo mě, že máma miluje grilování a grilované jídlo, ale nemáme zahradu, aby si mohla sem tam něco takového dopřát. A tak mě napadl stolní grill. Byla jsem z toho nápadu nadšená přesně do chvíle, kdy mi sestra řekla, že je to úplný nesmysl. Ale víte co? Stejně jsem ho koupila a nelituji, protože máma měla opravdu radost. :)

Byl státní svátek a my nevěděly, co na oběd (jako ostatně vždy), a tak jsme se rozhodly vyzkoušet grill.
Nakrájely jsme spoustu zeleniny na kolečka, to samé jsme udělaly i s cibulí a batáty. Dále jsme nakořenily kuřecí maso a zabalily také jeden hermelín do alobalu s bylinkami...asi jsme se nemohly rozhodnout, co ugrillovat první. :) Trvalo to sice trošičku déle, protože jsme toho dělali hodně, ale výsledek byl k nezaplacení! Vážně moc dobré! Doporučuji si k tomu udělat jogurtový dip.





Tak co, jak to vypadá? Mě to vážně moc chutnalo. Pokud nad tím přemýšlíte, tak koupi grilu rozhodně doporučuji!
Co máte nejradší ugrilované?

Mikina "CHILL MODE"

27. září 2016 v 19:37 | Nikol |  Moje oblečení (SayIt!)
Dobrý večer,
ukážu vám jeden z mých prvních výtvorů. Jde o mikinu s nápisem "CHILL MODE", která je nejlepší na kocovinová rána, zimní dny, lenivé dny a vlastně každý čas, kdy chcete a nebo potřebujete odpočívat. :)
Je obrovská, zahřeje a cítíte se v ní, jako v pyžamu, i když tak nevypadá. Sama jsem ji malovala zrovna v období, kdy jsem těchto dnů potřebovala hodně a věřte mi, že na ně není lepší part'ák, než obrovská mikina!


Napiště mi vás názor, napiště, co zlepšit a kdyby jste chtěli mít podobnou, stačí mi napsat. :)

Proč jsem začala?

26. září 2016 v 22:36 | Nikol |  Moje oblečení (SayIt!)
Dobrý večer,
jak už jsem nastínila v prvním článku, moc ráda píši a maluji na oblečení různé obrázky, ale spíše věty, nebo slova, která by měla vyadřovat názor, nebo něco vtipného. Zkrátka mě to začalo bavit a chtěla bych se v tom zdokonalovat. A ano, ty věci pro mě mají nějakou cenu, protože jsem do nich vložila svůj čas, nápad a kousek sebe.
Ale jak jsem se k tomu vůbec dostala?

Byl jednou jeden kluk, který pro mě pár let hodně znamenal. Bylo to mezi námi takové všelijaké...dalo by se to popsat možná slovy: "Chci! Nechceš! Chceš? Nechci!". Jednou už to ale vypadalo, že se v tom, kdo a co vůbec chce, konečně shodneme. Měl tehdy narozeniny a já mu chtěla dát něco, co bude jen ode mě a nikdo mu nebude moct dát nic podobného. Sama to ted' moc nechápu, proč mě napadlo zrovna tohle...možná za mě rozhodovala spíše ta část hlavy, na které seděly zamilované růžové brýle. Napadlo mě vytvořit mu tričko s něčím, co k němu bude sedět.

První jsem to chtěla udělat přes internet, ale nějak jsem to nevychytala s načasováním a na doručení poštou už bylo pozdě. Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem začala zvažovat všelijaké jiné možnosti. Nakonec jsem dospěla k nápadu, zkusit to tričko vyrobit sama. Několikrát jsem ten nápad zamítla, ale potom jsem se do toho nakonec pustila. Koupila jsem barvu na textil, tričko, vyrobila šablonu (s tímhle mi tenkrát pomohl kamarád, děkuji) a nakonec to tedy zkusila zrealizovat.
S tričkem potom bylo ještě spousta nesnází, ale tím to nechci natahovat. Můžu vám jenom stručně říct, že se mi povedlo čmrknout vedle, zkusit to vysavovat, vysavovat do trička díru, ale díkybohu se povedlo všechno beze stop zpravit a dárek jsem nakonec předala. Líbil se, byla jsem moc ráda. A na druhou stranu jsem měla strašně dobrý pocit z toho, že jsem vytvořila něco svého, tak jsem si řekla, proč nevyrobit něco dalšího? A tak to celé začalo. :)

Tak třeba jednou budu moct něco vyrobit i pro vás. :)
Přeji dobrou noc,
Nikol

Proč tenhle blog vznikl?

24. září 2016 v 17:11 | Nikol |  O této stránce
Ahoj všichni!
Takže, abych to tady celé nějak začala, měla bych v tomto (úplně prvním) článku zmínit, proč byl tento blog vlastně založen, o čem sem budu chtít psát a hlavně taky, co zde budu chtít dokázat. Ted' to tedy zkusím shrnout v několika odstavcích.

Začínám?
V první řadě bych chtěla říct, že tento blog určitě není mým prvním. První a vlastně můj jediný předchozí blog jsem si založila v roce 2011, když mi bylo 12let. Tehdy bylo mým snen, vytvořit si z blogu takový malý internetový obchod, kde bych mohla prodávat své výrobky z fima...což pochopitelně krachlo. Postupem času jsem si z blogu udělala jakýsi deníček na sdílení svých zážitků a života s ostatními, ale také na přidávání různých inspirací a DIY. Časem se mi ozval Standa z redakce a začala jsem "spolupracovat" s Krásná.cz tak, že jsem točila videa (trošku jiné vlogy). Dostala jsem se taky do autorského klubu a tímto za vše moc děkuji!
Později se pro mě bohužel blog stal více povinností než-li zábavou, a také s dospíváním ubývalo mého volného času na psaní, a tak jsem po několika přestávkách bohužel úplně přestala.
Můžu ale říct, že mi to chybí a s mými novými nápady, přišel i nápad vytvořit si nový blog.
Tak jsem tady!

Proč?
Blog jsem si založila hlavně z důvodu, že s vámi chci sdílet svou práci a na druhou stranu, chci někam psát o svých plánech, pokrocích a zážitcích, protože věřím, že své přátele už s tím musím čas od času pěkně otravovat. Nechci aby měli hlavu jako pátrací balony, protože jsem taky docela upovídané stvoření. :) Také budu ráda za odezvy, sdílení vašich zkušeností a opravy, když budu mít o něčem chybné mínění.
Snažím se vkládat názory do kusů oblečení, které žádný neměly. Jinými slovy ručně maluji/píšu různé nápisy a obrázky na trička, mikiny, sukně...kam jen si budete přát. Snažím se, aby to bylo originální, a aby se tím dalo něco vyjádřit. Snad se vám budou moje "výtvory" líbit a třeba budu mít tu možnost, udělat nějaký i pro vás. :)
Svými plány, o kterých budu psát, myslím můj sen studovat na zahraniční škole, cestovat, vytvářet vlastní věci, naučit se další cizí jazyk, udělat si certifikát z AJ a další věci...postupem času snad mých cílů bude přibývat a budu si je také snad pomalu plnit.
Ano, vím že jsem snílek a tak trochu blázen, ale právě tady hledám stejné šílence, jako jsem já, aby jsme se mohli zároveň podporovat a učit. :)

Všechny věci, co vás zajímají se můžete dozvědět bud' v rubrice "O této stránce", nebo "Kousky mého života" a nebo se na ně můžete zeptat tady do komentářů! Již dopředu děkuji moc za všechny nové čtěnáře a všechny další snílky, kteří chtějí své sny realizovat!
Zatím se mějte hezky,
Nikol

Kam dál