Doufám, že se vám tu bude líbit, naleznete kousek mě a třeba si i kousek odnesete. ( více v rubrikách )

Říjen 2016

Tričko "Alien"

6. října 2016 v 12:00 | Nikol |  Moje oblečení (SayIt!)
Zdravím!
Dneska bych vám chtěla ukázat tričko, které je vlastně takové obyčejně neobyčejné. Vysvětlila bych to tak, že motiv je obyčejný, ale význam ne. Pro mě to znamená něco jako, že se cítím mezi lidmi kolikrát jako z jiné planety. (A že je to poslední dobou častěji a častěji) Jde o černé tílko, na němž je nakreslená hlava mimozemšt'ana a pojmenovala jsem ho tedy "ALIEN".
Tip: Vypadá to dobře, když jste například na diskotéce, kde svítí bílá barva.
Toto tílko se dá sladit s čímkoli barevným, nebo si můžete zachovat "blackandwhite" outfit. Abych pravdu řekla, ten mám nejradši. Smějící se Dá se použít jak ke kalhotám, tak k sukni, protože alien je na vrchní části tílka, takže bude vidět i tak.


Kdyby jste měli zájem, stačí napsat na můj facebook "Niki Spillerová".
Budu ráda, když mi budete posílat i vaše nápady na motivy.
Přeji hezký zbytek dne!

Výlet do Prahy

5. října 2016 v 12:09 | Nikol |  Kousky z mého života
Ahoj všichni!
Nebudu vám asi sdělovat nějaké detaily, protože to za prvé nechci zakřiknout a za druhé by to byl dlouhý příběh, který si stejně ráda nechám pro sebe. Základní informace je ale asi to, že za mnou do Prahy někdo přijede (Prahu nezná) a já bych chtěla naše hlavní město předvést v jeho plné kráse. Jelikož jsem ale z malého města na moravě, do Prahy jezdím jen občas, a tak jsem měla pocit, že ji skoro neznám. Potřebovala jsem s tím teda trošku pomoct a jelikož mám se svým tátou hodně dobrý vztah..takový kamarádský, poprosila jsem ho, jestli by mi s tím nepomohl. A on souhlasil. Vybrali jsme den, který seděl nám oběma a zamířili do Prahy. Bylo mi moc fajn, protože den předtím jsem byla ve Vídni, a tak jsem skoro nestihla zaregistrovat, že bohužel ještě stále bydlím v našem městě. (Nemám to tu zrovna v lásce) Jeli jsme vlakem, protože máme vlak zadarmo, takže nám cesta zabrala asi 3 hodiny, ale to mi vůbec nevadí.

Tip: Když pojedete do prahy s ČD, dejte si latté za 10kč.

Dojeli jsme na místo a já prohlásila: "Tak tati, naplánuj si v hlavě nějakou trasu, aby jsme zvládli všechno důležité a já si zapamatovala, jak se kam dostanu a co kde je". A tak jsme se vydali na takovou "Tour de Prague". Neměli jsme na to celý den, a tak jsme šli opravdu rychle, ale i přesto jsem stihla vnímat, jak je praha krásná! Měli jsme moc pěkné počasí, takže nám bylo chvílemi i vedro. Začali jsme na Václaváku a dále pokračovali k Mostu Legií, Tančícímu domu, dále zpět na most, přes něj k lanovce, která vede na Petřín, dále na Karlův most, přes něj jsme přešli a dostali se na Staroměstské náměstí ...a tak dále. Mezitím mi neustále všechno vysvětloval, povídal o všem možném a já se stále rozhlížela okolo sebe, abych toho zachytila snad co možná nejvíce. Na úkor toho jsem sice vůbec nefotila, ale to vám vynahradím za 14dní!


Na konci dne jsme si ještě sedli na pivko a celé si to shrnuli...byla jsem unavená, ale nadruhou stranu nabitá energií a cítila jsem se strašně dobře. Usmívající se Potom už bohužel nastal čas jet domů, a tak jsme nasedli na vlak a frčeli zpět.

Co je vaše nejoblíbenější místo v Praze?
Jak často Prahu navštěvujete?

Vídeňské přírodovědné museum (NHM)

3. října 2016 v 23:19 | Nikol |  Kousky z mého života
Zdravím vás!
Chtěla bych vám dneska popovídat o naší třídní exkurzi do Vídeňského přírodovědného musea.
Celé to začalo, když nám naše učitelka biologie přiša jen tak jakoby mimo řečí říct, že jedeme do Vídně. Všichni jsme se pochopitelně začali hned těšit a přemýšlet, jestli chceme strávit čas v museu a nebo na koloběžkách. Já, jako člověk, co by chtěl z biologie maturovat, jsem si vybrala museum. Více než polovina obou tříd, si však vybrala koloběžky, a tak jsme na museum měli alespoň prostor a všechno probíhalo tak nějak víc v klidu.
Do Vídně jsme jeli klasicky pár hodin autobusem. Naštěstí mám tyhle dlouhé cesty, kdy můžu jenom poslouchat hudbu zakleslá v sedadle, dost ráda. Konečně jsme dojeli na místo, druhá skupina se od nás odpojila a my pokračovali do musea. Co na to říct, už jenom z venčí byla ta stavba nádherná, a tak jsem se nemohla dočkat na to, co uvidím uvnitř.
Museum se skládalo ze dvou pater. Každě patro bylo takovým uzavřeným okruhem obrovských sálů s vystavenými exponáty. První patro bych pojmenovala, jako "Evoluce" nebo "Od začátku po současnost". Byla v něm popsána země od jejího vzniku, vystaveny minerály, představeny praorganismy, trilobiti, členovci...bylo zde ukázáno, co se dělo s kontinenty, sopečná činnost, a dále to šlo k pravěkým rostlinám, ještěrům, obrovskému hmyzu a přes savce až k nám. (Což je vlastně to, co mě od malička tak fascinuje) Druhé patro bych nazvala nejspíš "Živočichové", a to opravdu všichni, kteří vás jen napadnou, nebo kolikrát ani nevíte, že po zemi něco takového vůbec "běhá". Obejít obě patra nám trvalo asi hodinu a půl a bylo to zajímavé to ano, ale musím se přiznat, že každý kámen jsem opravdu detailně nezkoumala.

Dále jsme se procházkou dostali až k centru Vídně, a jelikož jsme padali hlady, první zastávka, po dlouho očekávaném vyhlášení rozchodu, byl McDonald. Ano, je to možná zvláštní, že jsme si nezašli na proslulý Wienerschnitzel, když už jsme tam byli, ale ono vás to v tom McDonaldu pořád stojí mnohem menší peníze a hlavně méně času, který mně osobně tam byl docela vzácný. Byli jsme docela překvapení ze systému, jak si tam objednáváte své jídlo. Já jsem to viděla poprvé, takže mi chvíli trvalo se zorientovat. Smějící se Jsou tam digitální tabule, na kterých si vyberete svou objednávku, vyjede vám lístek s číslem, se kterým jdete ke kase. Tam objednávku zaplatíte a oni vám dají další lístek, se kterým čekáte až bude vaše objednávka připravená k převzetí. Je ale pravda, že je to mnohem rychlejší!
Potom jsme šli do Starbucks, kde jsem si dala dýňové Frappuchino, bylo výborné! Na kelímek mě podepsali jako "Mickey", takže mám asi oiciálně novou přezdívku. Smějící seChtěly jsme se s Markétkami mrknout i do nějakého obchodu, protože vždycky když jsme zatím ve Vídni byli, nebyl všední den a obchody byly tím pádem zavřené. Zašly jsme do Forever 21, kde jsem si koupila takový ten "těsný" krajkový náhrdelník, ze kterého jsem stále ještě unešená, i přes to, že někteří lidi proti tomu mají opravdu výhrady...což mě vcelku překvapilo, ale nevadí! Usmívající se Potom jsem se chtěla moc jít projít po okolí, ale všichni si sedli na lavičku, jako kakabusové, a mrčeli, že je bolí nohy. Tak jsem ukecala M. a ještě jednoho spolužáka a trošku jsme se mrkli kolem dokola...no a potom, potom už byl čas nasedat do autobusu směr Česko!
Ve výsledku můžu říct, že jsem moc ráda za to, jaké nám vyšlo počasí a za to, že jsem tam mohla opět být a vidět něco nového! Doufám, že co nejdříve tam zajedeme zase!