Doufám, že se vám tu bude líbit, naleznete kousek mě a třeba si i kousek odnesete. ( více v rubrikách )

Březen 2017

Hudba a vztahy

17. března 2017 v 11:47 | Nikol |  Kousky z mého života
Byly časy, kdy jsem si zatvrzele myslela, že hudba snad nemůže ovlivňovat vztah mezi dvěma lidmi. Nemyslím teď přátelství, spousta jich totiž vzniklo klidně jen na základě stejného hudebního vkusu. Ikdyž vám ale hudba vašeho kamaráda zrovna nevoní, stále to není žádný problém, pokud jste tolerantní člověk. Jak jsem časem poznala, ve vztahu je to trochu něco jiného.

Například já jsem hodně tolerantní člověk, protože na mně samé je spoustu chyb a zvláštních věci, kterè se některým lidem nemusí úplně zamlouvat. Nikdy jsem nikoho za jeho hudební vkus neurážela, nikdy jsem s ním dokonce nerozebírala, jak to může poslouchat. Nenapadlo by mě podle toho nějak předčasně lidi soudit, nebo rozzřazovat. Přestože jsem měla kamarády i kamarádky, co poslouchaly metal, deathmetal, reggae, drumy nebo prostě pop, nikdy mezi námi hudba nevyvolávala žádný problém. I tak ale musím říct, že znám spoustu lidí, co jsou schopní za hudbu lidi narovinu odsoudit.

Teď ale zpět k tomu, jak si myslím, že hudební vkus ovlivňuje partnerský vztah. Když uvedu příklad z mých zkušeností a lidí z mého okolí, berte to jako příklad ze života, ne jako jasnou jedinou pravdu. (Víte, jak to myslím) Sama jsem se potkala jak s kluky, kteří poslouchali pop, tak s metalisty a rockery, těmi, co poslouchali hardcore, frenchcore nebo dnb. Řeknu vám, největší problém byl asi v hardcoru, protože mi to bylo den co den vnucováno, nejmenovaný tím žil, tím pádem jezdil na ty akce, to znamená i nějaký ten fet a tak. Také si byl schopný pustit si to do repráčků venku na plné koule. Věřte mi, nebylo to příjemné, přestože jsem se té hudbě taky snažila, kvůli němu, přijít na chuť. Myslím, že teď je mu nejlépe se slečnou, která poslouchá to samé. :) Další bych uvedla kluky, kteří poslouchali pop. Ti měli většinou hrozný problém s tím, že já poslouchám rap. Dalším problémem pak bylo, že většinou neměli žádný svůj názor a byli lehce ovlivnitelní okolím. Rockeři, ti zase brali velice vážně, jak jsem jenom nemohla slyšet tuhle a tuhle klasiku a jaktože neznám tamtoho interpreta. Toto se stalo jak mně, tak mé kamarádce. Narážky na rap probíhaly taky téměř denně. Máte taky podobnou zkušenost?

Asi bych měla uvést, co poslouchám já, že? Nejvíce mám ráda český a slovenský rap, protože miluju texty, které pro mě mají smysl a můžu se v nich najít. Mám ráda také české táborákové písničky, nevadí mi ale ani nějaký ten pop nebo rock, když je to hezká písnička.

Co jsem tím celým ale chtěla říct je, že hudba podle mého ovlivňuje osobnost člověka, a také ukazuje co v sobě člověk skrývá, kolik toho zažil a čím si musel projít. Možná proto si tak dobře rozumím s lidmi, kteří ten rap poslouchají taky. Kdoví. Pokud k tomu máte co dodat, prosím napište mi do komentářů váš názor. Přeji hezký pátek!:)

S novou energií zpět na blog?

14. března 2017 v 16:48 | Nikol |  O této stránce
Zdravím,
jak jste si jistě mohli všimnout, po mém starém blogu jsem zkusila přesídlit sem, ale nějak se mi už nepodařilo se tu udržet. Důvodů bylo více, ale hlavním byl nedostatek času. Do mého života jsem si totiž v odobí, kdy jsem byla hodně št'astná (zadaná a všechno mi šlo), nabrala moc povinností, díky kterým jsem vlastně jen lítala z místa na místo. Neměla jsem čas pomalu ani na jiné lidi v mém životě, kromě mých nejbližších. Najít si čas na psaní blogu tudíž nepřicházelo v úvahu. Potom když moje štěstí zamávalo na rozloučenou a šlo o dům dál, snažila jsem se už jenom přežít týden za týdnem. Mezi ty věci, co mě každý den zaměstnávaly, patřila také autoškola, která bohužel trvala celé 4 měsíce s tím, že jsem jí věnovala skoro každý den alespoň hodinu a půl. O autoškole, jejím špatném výběru a zdůvodnění, proč to vlastně trvalo tak dlouho ale jindy. O tom, že moje týdny, kdy jsem se v kuse nezastavila, mě dostaly docela, sprominutím, doháje, také jindy,

Ted' můžu díkybohu (nebo jakékoliv vyšší síle tam nahoře) prohlásit, že mám hotový řidičák a tím pádem mi tenhle velký kámen ze srdce spadl. Tím se samozřejmě do mého života přineslo také mnohem více času navíc, a tak jsem si řekla: "Proč zase nezkusit dělat to, co mě naplňovalo?!". Dostávám se tedy pomalu k tomu, že bych chtěla zkusit (nemůžu vám nic slíbit) opět přispívat nějak pravidelně na blog. Nemyslím každodenně, protože nechci abych to začala brát jako povinnost, jako před dvěma roky, ale alespoň jednou nebo dvakrát týdně bych něco vyplodit mohla.

Přemýšlím, jestli změnit popisek stránky. Myslím tím, píši v něm, že je můj blog zaměřen na oblečení, které vyrobím a dále pak také na můj život plány a zážitky. Možná bych to mohla trošku pozměnit, protože si nejsem jistá jestli najdu také čas na nějaké další tvoření s oblečením, ale upřímně...ráda bych. Uvidíme časem kam se to vyvine, ale rozhodně bych sem chtěla začít znovu sdílet svůj život. Bez ohledu na to, kolik lidí to bude číst (jakože nepočítám s návštěvností, které jsem dosahovala na posledním blogu), chtěla bych se zkrátka vypsat, tak jak jsem to milovala a doufám nadále milovat budu.

Také přemýšlím o tom, zda psát tady a nebo pokračovat v psaní na wordpressu. Co myslíte? Tomu dám také ještě zatím čas na rozmyšlení. Zatím možná budu přidávat stejný obsah na oba blogy, a potom nechám jen jeden.
Děkuji za pochopení. Doufám, že časem opět získám čtenáře, které bude zajímat to, co píši, ikdyž vím, že začínat znova od nuly není nikdy jednoduché. Řekla bych, že ted' už ani ne jako "NikdyScary", přestože tato přezdívka se mnou už asi bude nějak spjatá napořád, vám můžu popřát hezký den.


Actually...still the same person as I used to be.

Těším se u dalšího článku. :)