Doufám, že se vám tu bude líbit, naleznete kousek mě a třeba si i kousek odnesete. ( více v rubrikách )

Červenec 2017

Foto-vzpomínka na dovolenou

28. července 2017 v 9:49 | Nikol |  Kousky z mého života
Včera to byl již přesně rok, co jsme odletěli na asi nejlepší dovolenou, co jsem zažila. ( I když, všechno má své mouchy) Navštívili jsme hotel Apollon na řeckém ostrově Kos. Je to nejměnší řecký ostrůvek, takže ani na kole to teoreticky nemáte od ničeho moc daleko. My měli velice blízko centrum, což bylo skvělé. V centru byla "Bar-street", kde byla spousta klubů a diskoték. Pro nás dvě to byla úžasná skutečnost ale můj táta z toho nebyl dvakrát nadšený.
Do tohoto článku jsem plánovala zapojit co nejméně slov bude možné, protože povídání o tom, mě ještě stále bolí. (Z důvodu, o kterém nejsem připravená psát už vůbec. Myslím, že stačí říct, že tato dovolená byla jedinečná a to převážně taky proto, že jsem tam byla se svou soul mate, která je ve spoustě věcí stejná jako já, tím pádem naše nápady a to, co jsme vyváděly stálo za to. :D Letos v září už poletíme jen my dvě (bez táty), takže se dost bojím, že už se nikdy nevrátíme. :D

Ted' vám tedy ukážu nějaké fotografie. (otevřete celý článek)

Dejte člověku šanci, aneb první dojem nemusí být správný

26. července 2017 v 23:17 | Nikol |  Kousky z mého života
Dnes...nehledě na to, že to byl jeden z nejhorších dnů za hodně dlouhou dobu...se mi stala věc, která mě donutila přemýšlet. Dokonce přemýšlet nad vlastní chybou, což dělám (jako asi každý člověk) ne velmi ráda a rozhodně ne sama od sebe. Musí mi to první někdo vyčíst a já se potom zamyslím.Nikdy se ale nestalo, že bych vlastní chybu viděla tak jasně, jako dnes. Ale to už zase odbíhám od tématu, o kterém chci psát, takže k věci.

Bylo už asi kolem sedmé a na brigádě to byla dnes opravdu pakárna, spoustu úklidu a problémů s pokrytím směn. Zkrátka už jsem měla hlavu jako pátrací balón. Když v tom mě z mého krátkého zamyšlení probral další zákazník. Ale nebyl to jen tak někdo. Byl to kamarád, kterého znám zhruba rok a dřív jsme to spolu...já nevím...zkoušeli? Radnili. Možná to je to správné slovo? No každopádně to nemělo dlouhého trvání a já nakonec, jako ostatně velmi často, vycouvala.
Musím říct, že jsem tenkrát až moc řešila maličkosti. Nedůležité věci, které jsem nemohla překousnout. Bylo to tak pořád. Předtím, než jsem poznala, co je to člověka opravdu milovat. A nebo, jestli vám to připadá jako silné slovo, tak mít rád člověka tak, že by jste na něj nedali dopustit. Ted' už to vnimám jinak a jsem ráda, protože to předtím bylo celkem hloupé, to přiznávám.
No každopádně zpět k věci. Poznala jsem v něm moc fajn a hodného kluka, se kterým jsem se šíleně nasmála. Co mi tedy vadilo? Ani nevím...neměli jsme společné známé, moc mě nepřitahoval...bla,bla,bla...prostě věci, co by šly změnit. Od té doby jsme v kontaktu nebyli, maximálně se pozdravili na ulici. Když jsem ho ale viděla dnes, viděla jsem v něm najednou krásného kluka s tou stejnou fajn povahou. Po pár prohozených slovech jsem se zeptala, s kým tam vůbec je. Odpověd': "s přítelkyní" mi asi pootevřela oči. Nějak jsem na to zareagovala, už ani nevím jak, spíše jsem hned začala přemýšlet. Přemýšlela jsem o tom docela dlouho a ted' vidím, že jsem dřív byla prostě jenom blbá a možná taky povrchní, to mě mrzí nejvíc.

Já už zpátky nic nevrátím a život šel dál, takže o to ani nemám zájem. Ale dávám to jako příklad pro zamyšlení. Nejsem jediná, kamarádkám a známým se tohle v životě již taky několikrát stalo a věřím, že i vám. Ráda si přečtu vaše příběhy, pokud se chcete o nějaký podělit.
Abych to shrnula...nedávejte tolik na první dojmy, člověka přece jenom musíte poznat a hlavně mu dát tu šanci! :) Co když jste už našli toho pravého, ale odmítli ho protože měl třeba předkus? Za pár let s rovnátky už bude mít úsměv krásný, ale bude mu i ten váš stále připadat tak roztomilý jako před lety? Každý si zaslouží šanci a trochu našeho času. Nojo, mně to mohlo dojít dřív, ale zase lepší později než nikdy ne? :D

Loučím se s vámi a čekám na vaše příběhy, dobrou noc!


Koloběh vydělávání a utrácení

25. července 2017 v 16:50 | Nikol |  Kousky z mého života
Zdravím,
je mírně zatažené, dá se říct i chladné letní odpoledne a já trávím čas stejně, jako téměř každý jiný letní den. Prací. Tedy musím říct, dnešek byl jiný. Dnes jsme se z obsluhy kiosku proměnily na zdatné uklízečky a asi za 6 hodin vydrhli úplně všechno. Když ale tak uklízíte, máte spoustu času na to, aby jste si zanadávali na celý svět a taky na své minulé já, které mohlo uklízet průběžně a vy by jste tu ted' nemuseli klečet a drhnout takové nánosy. Ale to vás časem omrzí a začnete přemýšlet o tom, proč to vlastně děláte. Odpověd je jednoduchá, ale také složitá. Peníze.
Najednou si uvědomíte, že vlastně každý den vyděláváte peníze, ale až konečně dostanete tu vytouženou výplatu, nejdete si ji užít. Nemáte totiž čas, protože jdete zase vydělávat. Ve výsledku vám doma leží peníze a vy jste stále tady a připadá vám, že vám ten lepší život, pro který dřete, vlastně utíká mezi prsty.
Občas si zajedu někam na den, když ho mám volný, něco si koupím. Občas se po práci sbalíme a jdeme si někam sednout, utratíme pár stovek za drinky, nebo dobré jídlo. Jinak je to celé stále dokola. Sledujete kamarády, kteří vám sice řeknou, že už neví, kde ty peníze vzít, jak si užívají léto. Už to takhle jedu třetím rokem a neměnila bych s nimi, ale občas mě to zamrzí, třeba při uklízení, to je celé. :)

Pozitivní věcí je samozřejmě, že až to celé skončí, můžete si toho přes rok dovolit daleko více než ti, kteří si léto víc užili. Můžete si také dovolit dražší věci, nebo zážitky, které vám už nikdo nevezme a co je nejlepší, mít pocit, že jste si je zaplatili sami a nemuseli to tahat z rodičů. Můžete si peníze ukládat na vysokou školu, kde budou potřeba nejvíc. Má to spoustu výhod opravdu, jen už toho mám občas dost, tak začnu přemýšlet o smyslu toho celého.

Kdybych měla přemýšlet o brigádničení obecně, mohla bych uvést spoustu pozitivních věci, jako jsou například cenné zkušenosti, zvládání stresu, umění vyřešit krizové situace, komunikace s lidmi (hlavně s dospělými), pohyb a hlavně příprava na život. (A také to vypadá dobře v životopisu, když už nic :D)
Například ted' už můžu říct, že mám zaplacenou dovolenou do Španělska a moc se těším. Beru to jako další motivaci...obrázek sebe, až budu ležet na pláži, každý den se all inclusive cpát a pít drinky, bavit se, opalovat se a odpočívat. ♥ Další věcí, co mě těší je, že jsem získala úžasnou partu spolupracovníků a každý den se těším na to, že zase bude sranda a budeme se smát. Takže vlastně ve výsledku "keep smiling, always can be found some positive things about everything!".

Je to jedna velká polemizace o tom, kdo se má lépe. Zda ti, kteří jsou jak se říká "povolání syn/dcera" a nebo ti co musí sami. Každopádně na ni stále neznám odpověd'. A víte co, možná ani nechci. :)
A jak to vnímáte vy?

Přidávám nás obráceně, protože tady je všechno vzhůru nohama. :D

Loučím se s vámi a jdu zase makat,
mějte se!

Neprokrastinovala bych

21. července 2017 v 20:21 | Nikol |  Kousky z mého života
Je velice málo věcí, které na sobě nenávidím...naučila jsem se být docela spokojená s tím, co mám a o co se snažím, ale stále je tady pár věcí, které ještě musím překonat. Každopádně jedna veliká je všechny přebíjí...


PROKRASTINACE

Kdyby tady totiž nebyla, měla bych nejméně o tisícovku problémů méně a vlastně bych už dávno měla hotové všechny ty věci, které už plánuji rok udělat. Jo a také jedna velice podstatná věc...psala bych ještě pořád na blog, protože bych si každý den neříkala: "a tak ten článek napíšu až odpoedne...a tak ho napíšu až večer...ále tak jeden den se přece nic nestane a napíšu ho zítra...a tak dále a tak dále". S obnovením mé aktivity to bylo dost podobné. Tudíž až dnes jsem se dostala k tomu, zastavit se na chvíli v práci, položit si notebook na mražák a napsat tento článek. Nemohu ani slíbit, zda se k pravidelné aktivitě ještě vrátím, protože netuším, jak moc je tahle mrška v mé hlavě silná. Tuším že drží moji vůli spolu s energií pevně za mřížemi.

Ale ted' zpět k tématu...v čem všem lidé prokrastinují a jak to sakriš dělají ti, kteří ještě nikdy neřekli onu slavnou větu: "Necháme to na zítra". Říká se: " Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek", ale jak často se podle něj vlastně řídíme?

Když začnu na svém vlastním prahu, nejhůř jsou na tom s odkládáním asi věci, které když neudělám, tak se nic nestane. To znamená, že mi, řídce řečeno, nikdy "nehoří za zadkem". Jelikož když už mě opravdu něco donutí danou věc udělat, jsou to "deadliny". Tzn, nějaký přesný termín, nebo čas, dokdy to má být hotové. U věcí, jako je psaní na blog, úklidu poliček, promazání počítače, přečtení knihy, koupení nového sprcháče a dalšího, tyhle limity nevidím a proto se nedokáži dokopat k tomu, je splnit. Školní věci a nebo povinnosti doma, to už je jiná, ty vždycky dřív nebo později splním.

Jak ale bojovat proti prokrastinaci? Tot' otázka. Myslím, že když máte tohle slavné odkládání na zítřek nějak zakořeněné v sobě, můžete ho hodně zmírnit ale ne zcela odstranit. Zkoušela jsem bucket list, ten mi funguje, ale ne na všechno. Potom si zkouším pokaždé říkat, jak fajn to bude když to udělám hned, že později budu mít už klid. To nepomáhá. Dále zkouším přemýšlet o tom, co už bych mohla mít vše dokázané, kdybych spoustu věcí neodložila a tím nepropásla svou šanci. Dobrá, možná to trochu přeháním, zase tak hrozné to se mnou není, když to ted' tak po sobě čtu. :D

Nakonec jeden nápad, který mi hodně a jediný opravdu pomohl a teoreticky ho může zkusit každy z nás, ikdyž to vždy není tak jednoduché. Přítel/přítelkyně. To byl můj lék. Dokázali jsme se navzájem úžasně motivovat a podporovat každý den. Ten pocit, když jsem mu mohla říct, že jsem to zvládla. A ta radost, když zase dokázal něco on. Na tohle nikdy nezapomeu. Byla to moje baterka, která mě neustále dobíjela.
Ano, musí to být ten správný typ vztahu. Když na sebe oba budete brát ohled a budete se podporovat, můžu vám téměř zaručit, že to zafunguje a s prokrastinací bude konec! A když nic, tak bucket list je taky fajn. :D

A úplně na závěr se vás ještě zeptám, v čem nejvíce prokrastinujete vy, popřípadě co vám pomohlo se prokrastinace zbavit? Děkuji, mějte se. :)